Proč jsou zakázané věci tak lákavé? Proč si myslíme, že to, co nám není dovoleno, je určitě mnohem lepší než to, co máme, co můžeme? Je to asi právě kvůli té "vůni neznáma".
Vzpomínám si, jak všechny naše tři děti toužily jet do Makra (velkoobchod, kam můžou děti až od 12 let). Marně jsem jim vysvětlovala, že je to normální obchod, jako každý jiný. Jenže ta vůně neznáma byla obrovská, a to, že jim to někdo povolil až od dvanácti, pro ně bylo opravdu lákavé. A tak když první dceři bylo dvanáct, museli jsme vyrazit do Makra :D ... Překvapení z toho, že ten obchod je opravdu obyčejný, a zároveň zklamání z nenaplněných představ, bylo velké .... A tak uběhlo pár let a i druhá dcera se nemohla dočkat svých dvanáctin. I přesto, že jí první dcera říkala, ať se netěší, že tam vůbec nic jiného není, naopak že bonbony prodávají po deseti balíčkách, a tak jí je určitě nekoupíme, nepomáhalo. Touha být v "zakázaném ovoci" byla velká ... Samozřejmě i zklamání ... A tak měl dvanácté narozeniny syn .. Kam jsme asi jeli hned druhý den po jeho narozeninách? Ano, opět nás přivítalo Makro .... A zase nepomáhalo upozornění ani smích dcer, že ho tam nečeká nic bombastického ... Prostě touha být tam, kde jsem to měl ještě do včerejška zapovězené, byla zase veliká. A rozčarování taktéž ...
A tak je to v životě se vším. Toužíme po tom, co nemáme, a když toho dosáhneme, zjistíme, že už nás to netěší. Toužíme i po špatných a zakázaných věcech, a když se necháme omámit tou zakázanou vůni a neudržíme se, natlučeme si, zničíme si život, ublížíme lidem, které milujeme, máme život v troskách. A někdy to nejde napravit ...
I Adam s Evou sáhli po zakázaném ovoci, i když kolem sebe měli sad, o kterém si my můžeme nechat zdát.. Ale uprostřed toho sadu stálo jedno "Makro"... To ovoce lákalo tolik .. A tak i přesto, že ta chuť ovoce mohla být třeba odporná a vůbec se nemusela vyrovnat těm krásným plodům kolem, tak po něm sáhli .... a natloukli si ... Sáhli bychom po něm taky, nebo by nás jeden strom mezi stovkami dalších nechal naprosto v klidu? Vždyť přece máme to nejlepší, co nám mohl Bůh dát .... Myslím, že bych u toho stromu stála taky a bojím se, že i já bych si nezapomněla kartičku do Makra, abych mohla přistoupit blíž .....
Nenechme se ošálit vůní zakázaného ovoce. Většinou ve skutečnosti neskutečně páchne .... Ničí, ubližuje, boří, bolí z něj srdce. Nikdy nestojí za to!
Krásný předvánoční čas!
Buďme na sebe hodní a važme si jeden druhého!
Pavla
2 komentáře:
Pavlo, moc krásně napsané!!!
Vážně pěkný příměr...budu si pamatovat...děkuji. Věrka
Okomentovat