To jsem totiž jednou byla na srazu s kamarádkou. Rodiče mi hlídali Terezku a já vyrazila do města. Už to samo pro mě byl zážitek - po měsících kojení, kdy jsem se od malé nehnula ani na krok, jsem vyrazila do ruchu velkoměsta :-) Sešla jsem se s kamarádkou, daly si kávu a zákusek a povídaly a povídaly. A při odchodu, když jsme ještě tak trošku postávaly venku před kavárnou jsem si tak nějak uvědomila, co že to mám v kapse a na denní světlo vykoukla dětská rukavička, křupka a piškot ....... Takové běžné doplňky, které každý nosí běžně po kapsách :-)
Ale já se musela smát a smát.
Teď mám doma dvě malé děti a takovou stálou připomínkou mateřství jsou hračky po celém bytě. Nedávno jsme měli období, kdy Ondra nosil autíčka a ukládal je na různá místa. A tak jsem nacházela autíčko v nočním stolku, v poličkách, v koupelně, v předsíni i v kuchyni. A vždy, když jsem na nějaké narazila, musela jsem se smát. Vždy mi to připomnělo tu jeho nadšenou tvářičku, která odráží radost ze všeho. Pochopitelně i z autíček :-)
A tak mě napadá otázka .... jak to máme s Bohem? Přepadají nás myšlenky na Boha, když doma na něco narazíme? Vyvolává to v nás úsměv a radost?
Před lety jsem na jednom blogu viděla nápad, který se dá jednoduše realizovat v každé domácnosti. Teď na podzim, kdy přichází chladnější počasí a doma si rádi uděláme útulno pomocí svíček, je to ta nejlepší doba. Stačí vybrat nějakou pěknou voňavou svíčku a dát ji na místo, kde často chodíme. A vždy, když kolem přejdeme, připomeňme si Ježíše. Můžeme se pomodlit. A nebo si poblíž nechat otevřenou Bibli a vždy si kousek přečíst. Jde o to, aby to pro nás byla stálá připomínka. Tak jako nikoho nenechá na pochybách, co se nám v hlavě honí, když někde narazíte na dětskou hračku :-)
Mějte krásné podzimní dny s Bohem,
Monika
Žádné komentáře:
Okomentovat