Cesty ...

Jedna moje kamarádka strašně ráda fotí dveře. Ano, čtete správně. Většinou se tedy jedná o zdobené zámecké či hradní dveře. Prostě když ji zaujmou, hned si je zvěční. Teď už jich bude mít pěknou sbírku.
Tak jsem si uvědomila, že já jsem "ulítlá" na cesty v přírodě :-) No jo, už i manžel ví, že si takové pěkné cestičky potřebuji vyfotit a nejlépe bez jakékoliv osoby.

Teď v sobotu jsme byli na rodinném výletě a já doma zjistila, že mám 11 fotek různých cest... Nooo, aby to už nebyl nějaký druh obsese :-) Ale víte, proč mám ty cesty tak ráda?  Protože mi připomínají Boha.  Tedy tu cestu k němu.....

Kolikrát nás v životě překvapí situace, která nemá vidět jasný cíl. Zatáčí nebo nás vede do tmy. Nevím, zda se máme odhodlat a pokračovat nebo se poohlédnout po jiné. Je to risk jít do neznáma .... ale věřím že stačí důvěřovat Bohu a dovede nás správným směrem.

Někdy se náš život dostane na křižovatku a musíme se rozhodnout, kudy půjdeme. Ta nerozhodnost je šílená. Obě varianty mohou působit lákavě a pak je opravdu nesnadné se přiklonit jen k jedné.
S Bohem je však to rozhodování mnohem jednodušší...musíme však na něj spoléhat celým svým srdcem.

V Matouši 7 se píše, že existují dvě cesty .... široká cesta vede do záhuby, ale úzká cesta vede k životu! A málokterý ji nachází!!!

A co se mi vybaví při pohledu na tento obrázek? Že je tady na světě krásně! Všude kolem nás je vidět Boží stvoření. Ta nádhera v přírodě, která nás obklopuje. Ty barvy.... ta energie....

Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. 

Jeho neviditelné znaky - jeho věčnou moc a božství - lze už od stvoření světa rozumem

 postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu. 

Římanům 1:19-20

Krásný den s Bohem.

Monika