ODPUŠTĚNÍ

"Eva Kor přežila Osvětim a odpustila nacistickému vrahovi Oskaru Groningovi."

V Německu probíhá soud s mužem, který se zodpovídá ze smrti 3000 Židů, a který se již přiznal k morální zodpovědnosti. Na závěr tohoto jednání Eva Kor přistoupila k obžalovanému  Gröningovi a objala ho.  „Ne, nebylo to plánované. Ale bylo to normální setkání dvou lidí. Tak se přece mají dva lidé k sobě chovat. Ze dvou dávných nepřátel se stali dva obyčejní lidé,“ řekla žena, která přežila holocaust. 

Když jsem to četla, bylo mi moc hezky u srdce. Cítila jsem, že tak to má být, že tak je to správné. Ale dokázala bych to taky? Nevím ... Říkám si, že asi ano ... Ale opravdu? Já jsem nikdy nezažila něco tak moc bolavého, něco, co zanechá na duši obrovský šrám. A proto nedokážu říct, jestli bych dokázala toho, kdo mi ubližoval, obejmout. Tato paní má můj obrovský obdiv a myslím, že takový projev odpuštění může pomoci lidem, kteří se v životě potýkají s tím, že odpouštět neumí nebo nechtějí.

"Ze dvou dávných nepřátel se stali dva obyčejní lidé". Nikdo po nás nechce, abychom odpustili a zároveň takového člověk přijali se vším všudy do našeho života. Nemusíme se s ním povinně setkávat, přát mu k narozeninám, nemusíme ho mít rádi. "Milovat nepřátele" znamená úplně jiný druh lásky - je to právě to odpuštění a zároveň  být připraveni  pomoci, když to bude potřeba a když toho budeme schopni. Víc se po nás nechce. Když člověk nedokáže odpustit nebo dokonce nenávidí, nejvíce stejně vždycky ubližuje sám sobě ....

Efezským 4:32 - "Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám".

Může nám někdo odpustit víc než Bůh? A proto na tom pracujme, buďme jako On, naučme se odpouštět ....  Vždyť: Odpuštění je vůně, jíž fialka potřísní botu, která ji rozdrtila ........ (Mark Twain).

Mějte se pěkně,
Pavla