1.Korintským 1:26-29

Podívejte se, bratři, jak vás Bůh povolal: podle lidských měřítek mezi vámi není mnoho moudrých, mocných nebo urozených. Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné. Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je, aby se před Bohem nikdo nechlubil.

1.Korintským 1:26-29

zdroj obrázku

Řekla bych, že to má podobně asi každý - myšlenky a pochybnosti, jaký má náš život smysl. Já si pokládám otázku, co vlastně jsem. Co jsem v životě dokázala, co jsem udělala, co se mi povedlo a zda to má nějakou hodnotu. Nikdy jsem nepatřila mezi nejchytřejší, nejkrásnější, nejoblíbenější dívky v okolí. Nevím o ničem, v čem bych opravdu vynikala. Připadám si jako takový průměr, což může být na jednu stranu v pohodě (například při známkování ve škole) :-D , ale co se týče hodnocení života, tak to mi zas tak super nepřijde. Mám koníčky, ale nikdy jsem v nich nevynikala. Když byl ještě čas, tak jsem scrapbookovala, ale když vidím práce jiných, tak se ty moje projekty můžou zahrabat. Ráda pletu, ale netroufnu si na nic víc než na šály, nákrčníky a deky, protože to má rovné řady :-D Vždy jsem se ráda učila jazyky, ale nikdy jsem je neuměla dokonale.... a takhle bych mohla pořád pokračovat.

A tak jsem jeden den zase přemýšlela o těchto svých pochybnostech, modlila se a pak se rozhodla pročíst si pár blogů, abych přišla na jiné myšlenky. A tam na mně vykoukly tyto verše. Rozbušilo se mi srdce, protože jsem v tom viděla odpověď na mé modlitby. Ano, tak přesně jsem to brala a pořád to tak beru.

Bůh v nás nechce mít ty nejlepší z nejlepších co se světského měřítka týče. Chce, abychom byli nejlepší podle jeho vlastních měřítek. Ale i tak ví, že jsme jenom lidé, kteří nejsou dokonalí. Kteří selhávají, kteří klopýtají a narážejí na překážky, které je svádí ze správné cesty. Ale je tu pro nás a dává nám svou pomocnou ruku, abychom viděli tu naději, kterou máme v Ježíši. A tak nemusím mít vystudovanou vysokou školu, nemusím být sportovcem roku ani získat vysokou pracovní pozici. Důležitá je má láska k Bohu. Zda je Bůh součástí mého života, zda je mou prioritou a zda se ho snažím poznávat víc a hlouběji. Nemusím se tu dívat kolem sebe a zkoumat, jestli má někdo větší víru než já, jestli zná Boha víc než já ... důležitá jsem já. V tomto ohledu si za všechno zodpovídám sama a nemá smysl se s někým poměřovat. Stejně nikomu do srdce nevidíme. Ale Bůh ano a dá přednost těm, kteří to myslí upřímně a vážně.

Tak přeji krásný den s Bohem a málo pochybností :-D
Monika