Nenech se zlákat ...

Jak už jsem uvedla v jednom z minulých příspěvků, letos bych se chtěla věnovat přečtení celé Bible. Nemám za cíl stihnout to v jednom roce, ale rozhodně bych v tom chtěla mít určitou pravidelnost a pokud se mi to přeci jenom povede, budu jen ráda.

A tak jsem seděla u Bible a přemýšlela, kde začít. Mám vytištěný rozpis jednotlivých knih a kapitol, abych si mohla odškrtávat své dosavadní "úspěchy"  (který můžete získat i vy na stránkách Rachel Vojo). Na jejich stránkách se můžete připojit k jejich výzvě, číst společně knihu Přísloví a tak jsem se rozhodla, že jako první knihu si vyberu právě tu.

zdroj obrázku

Když jsem četla první dvě kapitoly, dostala jsem nápad na tento článek.
Hned první kapitola mně totiž zaujala ...

Nenech se zlákat, synu, když hříšníci tě mámí .... Přísloví 1:8

Na cestu s nimi nepouštěj se, synu, nevydávej se v jejich šlépějích .... Přísloví 1:15

Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk - o vlastní duši ho to připraví .... Přísloví 1:19

V dnešní době je totiž toho vábení kolem nás hodně. Nemusí nás nikdo přemlouvat, abychom někoho oloupili, abychom někoho přepadali, tak jak je to psáno v těchto verších. Ani si nemyslím, že bychom to měli brát přímo doslovně. To vábení k hříchu může být totiž dost nenápadné a přesto stejně závažné.

Stačí se totiž podívat na lidi, kterými se obklopujeme. Naši přátelé, kolegové i rodina na nás mohou mít a mají značný vliv. A pokud nesdílejí víru ke stejnému Bohu, může to být velký problém. Ono totiž stačí, když někdo z nich má mnohem volnější postoj k věcem, které Bůh zase tak liberálně nevidí. Oblékání, využití volného času nebo vůbec výchova dětí. A ono to zlehounka a nenápadně posouvá ten náš vlastní postoj do kouta a najednou přemýšlíme, proč jsme vlastně tyto věci tak zavrhovali, nezajímali se o ně a komu to vlastně může ublížit.

Pod slovem hřích si totiž nemusíme představovat jen velké-přímo demonstrativní špatné činy. Bůh nerozlišuje, zda je něco větší nebo menší hřích. V momentě, kdy děláme věci jinak, odkládáme Boha na druhou kolej. Což je prostě problém. Někdo, kdo nás ve své nekonečné lásce stvořil a i přes náš nezájem a odvrhování poslal na zem Ježíše, aby za NAŠE hříchy trpěl, protože jinak bychom neměli žádnou naději, ten někdo - Bůh - si nezasluhuje být na druhé koleji. Nezasluhuje si druhé místo v našich životech. Je to Bůh a zasluhuje si první místo. To největší místo v našich srdcích, v naší mysli a duši.

Takže se nenechme zlákat okolím. ALE ... rodinu si nevybíráme, tu prostě máme a věřím, že i přes případný nezájem o Boha jsou to skvělí lidé, které máme rádi a neumíme si život bez nich představit. Předpokládám, že v dnešní době si člověk rozmyslí i výpověď v práci a přátelé jsou prostě blízké osoby, kteří k nám patří. A proto tu chci říct, nedělejme ukvapená rozhodnutí a neodtahujme se ode všech blízkých. Naopak, buďme s nimi a jak je v Matouši psáno, buďme světlem a solí pro naše okolí. Ne naopak. To my buďme těmi, kteří budou "lákat", kteří ukáží, jak velkou lásku k nám chová Bůh.

Kdo mě (moudrost) však poslouchá, ten pohodlně žije v bezpečí před hrozbou všeho zla. Přísloví 1:33

Jen Hospodin přece dává moudrost, poznání a rozumnost pramení z jeho úst. Přísloví 2:6

Spravedlnosti a právu tenkrát porozumíš, i poctivosti - všem stezkám ke štěstí. Přísloví 2:9

Krásný večer, třeba u knihy Přísloví, s Bohem,
Monika