Nevím.... Nevím, i když doufám, že ano. Mám celkem optimistickou povahu a zapomínám a odpouštím vcelku rychle. Ale zase na druhou stranu - zatím mě nepotkalo nic tak závažného, co by mě srazilo na kolena. Nikdo mi neublížil tolik, že bych musela přemýšlet nad tím, jestli mu dokážu odpustit. Ale může se stát, že nás taková situace potká. A kde jinde máme hledat pomocnou ruku, než v Bibli? Vždyť máme jeden obrovský příklad někoho, kdo dokázal odpustit absolutně všechno - máme Boha, máme Ježíše ...
Daniel 9:9 - "Náš Pán Bůh však má soucit a odpuštění, ačkoli jsme se proti němu vzbouřili"
Matouš 6:15 - "Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám"
Lukáš 6:36 - "Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec"
Lukáš 6:37 - "Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte
a bude vám odpuštěno"
Efezským 4:32 - "Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzáje, tak jako
Bůh v Kristu odpustil vám"
Marek 11:25 - " Když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud něco proti někomu máte,
aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám"
Koloským 3:13 - "Buďte mezi sebou snášenliví, a má-li někdo k někomu výhrady, odpouštějte si
navzájem. Tak jako Pán odpoustil vám, odpouštějte i vy".
1Petr 3:8 - "Konečně, buďte všichni svorní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a skromní".
A kolikrát mám odpustit? - odpověď najdeme v Matouši 18:15-35.
Odpouštět není lehké, už proto, že prostě musíme ze své mysli a ze svého srdce dostat myšlenku a vzpomínku, která moc bolí. Ale stojí to za to ... Mně pomáhá věta: "Když může odpouštět Bůh, jakým právem bych si dovolila neodpustit já ...".V tu chvíli si uvědomím, že nemám žádné právo ani povolení druhému neodpustit. Nakonec to do srdce přece přinese úlevu hlavně mně.
