A tak si teď libujeme s Terezkou, když procházíme regály a hledáme pěkné knížky k přečtení. Některé si čteme ještě přímo tam a jiné si odnášíme domu, A i když náklad bývá často dost těžký, tak to vždycky stojí za to :-)
No a tak jsem nedávno Terezce předčítala z jedné takové knížky z knihovny. Jmenuje se Terezka a dvojčata, takže si dovedete představit, jak se na ni Terezka těšila. A já vlastně taky. No, hned první stránka mně tak nějak usadila do křesla...
"Tatínka Terezka vůbec nezná. Je daleko, a ani maminka, ani babička nechtějí, aby se o něm mluvilo."
No dobrá, uvidíme, co se z toho vyklube. No, jen jsem otočila další stránku, vykouklo na mně:
"Kéž by měla bratříčka nebo sestřičku! Terezka ovšem ví, že k tomu je zapotřebí mít tátu. Ale kde ho vzít? Babička nemá ráda muže. Podle ní za všechno zlo na světě mohou muži."
Před pár týdny jsem slyšela zajímavý komentář. Dotyčný povídal, že dřív za dob komunismu, kdy se na knížky stála fronta, byl kolikrát smutný, že nemůže číst, co by chtěl. Člověk řešil, jaké knížky se k nám vůbec nedostanou a na které bude stát dlouho fronty bez záruky, že na něj ještě vyjde. A přitom, i přes tu dobu, byla Bible dostupná. Jen si uvědomit, jakou má pro nás hodnotu a člověk zapomene na ostatní knížky. A teď, když to ví, má jasno. I kdyby byl opět nedostatek knih, jemu bude stačit jen ta jediná, Bible.
Říká se, že příklady táhnou. Ale které příklady? Ty, které si přečte v knížkách z knihovny? Nebo bych byla raději, kdyby hledala odpovědi v Bibli? O jééé, tak to je zřejmé, že. Ale je mi jasné, že tak růžové to nikdy není. Nemůžu držet Terezku v separaci od všeho světského, protože bych jí tím akorát ublížila. Nebyla by připravená na život v tomto světě,
Proto, i když se mi tato kniha nelíbí, jediné, co mohu udělat je, že si o všem budeme povídat a hledat odpovědi u Boha. Budu se snažit být jí tím správným příkladem, aby nemusela hledat odpovědi v knihách, které za to nestojí.
Krásný den s Bohem a pohodovou čtvrtou adventní neděli,
Monika
Žádné komentáře:
Okomentovat