Dětem příkladem ...

Nedávno jsem byla nakoupit v nedalekém obchodě. Užívala jsem si času bez dětí, které hlídal manžel, abych měla trošku klid se projít uličkami, promyslet co potřebujeme a co dobrého do vozíku ještě přihodit. Když jsem dorazila k pokladnám, stoupla jsem si za manželský pár a jala se sledovat cvrkot kolem. A pak jsem si všimla....

... ten pán ve středních letech (žádný puberťák) si tak postával, s nadhledem se rozhlížel kolem a ukusoval zmrzlinu z dřívka. Jeho manželka jen položila prázdný obal na posuvný pás a vykládala další potraviny.

zdroj obrázku

Znám to už ze svého dětství a vídám to i teď, když maminky dají svému dítěti kousek rohlíku ještě v obchodě, asi aby měly klid.  I když to bude znít tvrdě - já s tím mám docela problém. Učím Terezku, že se za věci musí zaplatit než je začneme používat. Vysvětluji ji, že věci jsou naše, až když za ně dáme prodavačce penízky a myslím, že to pochopila poměrně brzo. Nikdy po mně nechtěla, abych jí v obchodě něco hned dala. Místo toho strašně ráda dobrotu nosí v ruce, pak to sama položí na pás, platí a pak si dobrotu nese třeba i domu.

Jaký příklad je ale tohle pro naše děti?

Můžeme si vzít co chceme hned? Nemusíme na nic čekat, nějaká pravidla nejsou důležitá? Nemusíme vynaložit nic pro to, abychom něco získali?

Dnešní doba nás k tomu přímo povzbuzuje. Reklamy na půjčky jsou ve všech novinách i televizi. Půjčujeme si peníze na auta, dovolené nebo byty. Asi největší vrchol jsou reklamy na půjčky na vánoční dárky. Nebudu pokrytec, máme hypotéku a když nám minulý rok nečekaně vypovědělo službu auto, museli jsme navýšit úvěr pro nákup auta. Člověk by to chtěl omluvit tím, že to jsou potřebné věci, bez kterých se neobejdeme. Přitom takový malý hlásek v mé hlavě říká, že se bez toho můžeme obejít, pokud obětujeme určité pohodlí a pocity jistoty.

Ale já tu nechci navrhovat, že půjdeme do extrému a zrušíme hypotéky, půjčky ... Jen se zkusme zamyslet, jestli není něco, co bychom v našem přístupu nemohli změnit.
Jak se říká, bez práce nejsou koláče a tak bychom si neměli vše brát jen tak, protože "můžeme".

Když jsme ještě byli u vás, dali jsme vám přece toto pravidlo: Kdo nechce pracovat, ať nejí!

2.Tesalonickým 3:10

A já bych to rozšířila i na - dokud nezaplatíš, nejez :-D

Krásný den s Bohem,

Monika