neděle 9. listopadu 2014

Co mi jedna zahrádka připomněla...

Při cestě z nákupu domu jsem pohledem zavadila o předzahrádku našeho domu. To jsou ty ženské asociace a tak mně hned napadla sousedka z přízemí, jak tam tak sedí a pleje a stará se o ni. Někdy jsem jí přes léto viděla i sedět na dece, kterou si mezi keříky a květiny rozložila a četla si. A od téhle myšlenky to přeskočilo dál ....


... je před létem, člověk už už se vidí na chalupě u bazénu a v klídku, když tu začnou řádit stroje. U nových sousedů se totiž začalo rekonstruovat a to se vší parádou. Já to chápu, i my jsme se dali do předělávek, když jsme se sem nastěhovali. Ale na druhou stranu, je to vážně rachot a když máte doma dvě děti .... no co se dá dělat. Když tu najednou....zrovna jsem v koupelně a najednou zhaslo světlo. Terezka volá z obýváku, že se vypnula televize (jak jinak bych mohla být v koupelně, když nejsou děti bezpečně "přišpendlené" k televizi, to jen pro vysvětlenou :-D ), ale najednou cvak a je to zase v pořádku. Bylo to u nás? V celém baráku? Pak jsem si uvědomila, že na tu chvilku přestala řvát i ta zbíječka a tak se jako správná zvědavá ženská jdu podívat kukátkem. To co vidím mně šokuje. Sousedka z přízemí je u nás na patře a vypíná pojistky. Pak rychle přechází na schody a schovává se za stěnou. Dělníci otvírají dveře a zase je nahazují.....

Byla jsem z toho vážně tak paf, že jsem se na nic nezmohla. To víte, po bitvě je každý generál a tak mně samozřejmě napadlo tolik věcí, co jsem mohla udělat, co říct. Ale ne, stála jsem tam jak tvrdé y a nezmohla se na žádnou akci. Sousedka už pak věděla, které jističe jsou sousedů a tak už naše elektrika fungovala po celý den a pokud bych tedy nechtěla trávit většinu dne u kukátka, nebyla šance, jak ji přistihnout a nějak zasáhnout. Později jsem byla svědkem ještě jedné akce, kdy už sousedka na dělníky zvonila a přímo s nimi komunikovala, že je to opravdu už otravné a zdlouhavé. Že bydlí přímo pod nimi a nedá se to vydržet. Byla jsem ráda, že to tentokrát nebyla žádná záškodnická akce a že na to šla přímo.

A tak se mi tohle honí hlavou a znovu si vzpomínám na mé myšlenky a soudy, které jsem v té době učinila. A začala jsem se cítit opravdu špatně. Víte proč? Protože naše sousedka už tu není. Neodstěhovala se, nikam neodjela....zemřela. Bylo jí 52 let a po krátké, ale vážné nemoci zemřela!!! A tak už vím, proč byla doma, když se konala rekonstrukce. A mně se udělalo zle z toho, že jsem soudila její rozhořčení z rámusu, protože přece když počká, budou to mít rychle hotové a bude klid. Jenže ona ten čas neměla. Její jedny z posledních týdnů byly plné hluku, nepříjemností a i když o tom nevěděla, tak i plné rychlých soudů jedné její sousedky. Mně.

Proč máme ve zvyku soudit vše co kolem sebe vidíme? Každého a vše co zahlédneme? Docela deprimující, viďte. Ale protože se o tom zmiňuje i Bible, myslím, že je to něco, co se děje celá staletí. Že se to týkalo už mnohých před námi. My tu máme ale Bibli, která nám to vše ukazuje. A navíc nám radí, jak s tím naložit. Že je to něco, co Bůh opravdu nemá rád. Co Ježíš při svém kázání na hoře zmiňuje a výrazně na to poukazuje. A to je vážné, nemyslíte?

Nesuďte, abyste nebyli souzeni. 
Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, 
a jakou mírou měříte, takovou vám bude doměřeno. 
Matouš 7:1-2


Držme si palce, ať nás tenhle nešvar opustí a my zase budeme umět na každého pohlédnout vlídně a bez zbytečného odsouzení.

Krásný den s Bohem,
Monika

Žádné komentáře: