Každý z nás, čas od času, prožívá trápení, starosti, problémy ... Můžeme mít strach z operace, můžeme být v cizině a mít silný stesk po domově, můžeme mít starosti v práci, s dětmi, ve vztahu, v církvi. Ale ať je naše trápení jakékoliv, vždycky je tu recept, který nám předepisuje Bůh.
V Jakubovi 5:13 čteme: "Má někdo z vás trápení? Ať se modlí. ...."
Podobně ve Filipským 4:6-7: "O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši".
My si často představujeme a přejeme si, aby náš život byl procházka růžovým sadem - měly by nás potkávat jen samé pěkné a příjemné věci, měli bychom se setkávat jen s milými lidmi, měly by se nám vyhýbat nemoci a starosti, prostě život by měl být jen fajn. Ale Ježíš nám takový život neslibuje. V Matoušovi 6:34 říká: "Nemějte starost o zítřek, zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení". Takže tady se dozvídáme, že nejen dnešek měl starosti, ale i zítra nás čekají.
Starosti a trápení nese každý člověk jinak a taky se s nimi jinak vypořádává a bojuje s nimi - někdo své starosti řeší sám, introvertně, ve skrytu. Jiní lidé o starostech potřebují mluvit, potřebují se někomu svěřit, s někým svoje trápení sdílet - s přítelem, s někým z rodiny, někdo hledá třeba pomoc u psychologa.
Někdy můžeme mít pocit, že už naše trápení nemůžeme unést, nebo jsou to někdy takové starosti, které nemůžeme s nikým dalším rozebírat. Ale ať jsou naše starosti nicotné nebo velmi vážné, vždycky je máme vkládat do modliteb. Bůh nám slibuje, že nás nevystaví zkouškám, které bychom nebyli schopni unést - 1.Korintským 10:13: "Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti, uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát".
Nedávno jsem četla článek v novinách o tom, jak ministerstvo obrany nakoupilo pro vojáky Bible se speciálním obalem, aby vydržely v extrémních podmínkách. Zajímala mě diskuze lidí a překvapil mě hned první komentář: "Myslím, že toto není nutné obhajovat. Jsem sice ateista, ale věřím, že ve složitých situacích, do jakých se vojáci dostávají, jim Bible může být velkou oporou." A ještě překvapivější bylo, že se k tomuto komentáři klonilo hodně lidí. Takže tu máme lidi, kteří nevěří v Boha, ale uznávají, že zrovna Bible může být pro člověka oporou. A co my - věřící? Je nám to taky tak jasné? Určitě hned sáhneme po Bibli a snažíme se, aby na nás působila Boží moudrost? Nebo se snažíme svoje problémy a trápení řešit sami - svým rozumem a svou moudrostí?
Kdesi na internetu jsem četla o tom, co vlastně je "utrpení". A protože se mi to moc líbilo, dovolím si text opsat:
CO JE UTRPENÍ? - Utrpení je oblast, kterou nemůžeme ovládat. Je to oblast, ve které se učíme vydat se Boží vůli. Je to výcvikové místo, kde padáme na své tváře a končíme pláčem: "Pane, nemohu to zvládnout". A On odpovídá: "Dobře, já to zařídím. Ale všechno mi odevzdej: své tělo, mysl, srdce, všechno ... a úplně mi důvěřuj".
Nevím, jestli jste prožívali někdy takové soužení, že jste si říkali, že takovou situaci už nemůžete zvládnout, že jste na dně, že už třeba nikdy nebude líp. Ale pokud se do takové situace dostanete, myslete na verš, který mně moc pomáhá. Izaiáš 41:13: "Neboť já Hospodin jsem Tvůj Bůh, který tě bere za ruku a říká: "Neměj strach, já sám ti pomáhám!".
Co mě může víc uklidnit, víc mi pomoci, než to, že mám vedle sebe někoho, komu na mně tolik záleží? Někoho, kdo naslouchá mým trápením, někoho, komu stojím za to, aby mi vždy pomáhal a ještě mě při tom držel za ruku?. Někoho, pro koho jsme tolik důležití.
Žádné komentáře:
Okomentovat