Právě zde se nachází Pavel v Athénách, kde vidí město plné model. Uznává, že lidé jsou zde zbožní a poukazuje na oltář neznámému bohu. A hned využívá situace a mluví k lidem. Hlásá jim Boha.
"koho ctíte, aniž ho znáte, toho vám zvěstuji"
Skutky 17:23
Poukazuje, že jsme Boží rodina a božská bytost se nemůže podobat zlatu, stříbru nebo kameni .....(Skutky 17:29)
Lidé ho poslouchali, ale když začal mluvit o vzkříšení, odcházeli. (Skutky 17:32). Jiní ale zůstali, připojili se k němu a uvěřili. (Skutky 17:34)
A já tak přemýšlela, jak se to může vztahovat i na dnešní dobu. Každý žijeme ve svých Athénách. Svět kolem nás jsou vlastně takové Athény, protože nám nabízí mnoho model. Ať už pro nás známých "bohů" či neznámých. Pro někoho mohou být modlou peníze, sláva, hvězdy showbyznysu, jídlo, kosmetika a móda, sport i různé koníčky. Vše, co svádí naši mysl a odvádí pozornost od Boha je modlou. Vše, co se může stát důležitějším než čas strávený s Bohem, ať už aktivně při modlitbě, při bohoslužbě, tak i pasivně, kdy se rozhodujeme v každodenních situacích.
A Pavel v takové chvíli umí promluvit k lidem. Zabrnkat na tu správnou strunu a mluvit k nim "jejich jazykem". I my bychom se neměli snažit o něco, co nám nejde. Málokdo z nás je teologicky vzdělán a tak po nás nikdo nechce teologické argumenty. Myslím, že je důležité umět mluvit o Bohu přirozeně. Vyjít z vlastní situace, z vlastní zkušenosti. Přizpůsobit se okolí ve kterém jsme, aby nám bylo porozumněno.
Moc se mi líbí, když Pavel poukazuje, že Bůh není stvořen lidmi. Že nemůže být ukován z kovu, ať už je člověk jakkoliv zručný. Že se Bůh neschovává v materiální podobě. A také se zde můžeme dočíst, že mnoho lidí odešlo, když začal mluvit o vzkříšení. I dnes musíme být připraveni na odmítnutí. Je to zcela předvídatelná věc, která nás nesmí odradit. Protože jako i v tomto případě někteří zůstali a uvěřili, tak i v dnešní době se může stát, že někoho naše vyznání, naše řeč přiměje k přemýšlení a případně k obrácení.
Já osobně mám na této kapitole moc ráda tu ukázku Pavlovi všestrannosti. Jak uměl vzít příležitost do svých rukou a použít to, co kolem sebe vidí a slyší při zvěstování Boha.
Na závěr bych tu ráda vypsala pár veršů, které mám vytištěné a zarámované doma v obýváku, aby mi připomínaly, jak jednoduše se dá mluvit o Bohu....
Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno.
Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho - ačkoli není daleko od žádného z nás. Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme. Jak řekli někteří z vašich básníků:
"Jsme přece jeho rodina."
Skutky 17:24-28
Krásný den s Bohem,
Monika
Žádné komentáře:
Okomentovat