PŘÍSLOVÍ - 31.kapitola

31. KAPITOLA

¹Slova Lemuele, krále z Massy,
výroky, jimž ho matka učila:

²Co říci, synu můj? Co, synu mého lůna?
Co říci, synu zaslíbený?
³Nemarni s ženami svoji sílu,
nepokaz cestu, jež králům náleží.

⁴Nenáleží, ó Lemueli, králům,
nenáleží králům víno pít,
vladařům pivo nesluší.
⁵Kdyby pil, mohl by zapomenout na povinnosti,
mohl by překroutit právo všech soužených.

⁶Umírajícím dejte pít pivo
a víno těm, kdo hořkost zakouší.
⁷Když se napijí, na bídu zapomenou,
přestanou myslet na své trápení.

⁸Otevři ústa za ty, jimž hlas chybí,
a za práva všech bezmocných.
⁹Otevři ústa, suď spravedlivě,
zastaň se chudých a ubohých!

CHVÁLA ZNAMENITÉ ŽENY

¹⁰Znamenitá žena – ta je k pohledání,
mnohem vzácnější je nad perly!

¹¹Manžel jí důvěřuje ze srdce,
žádný užitek tu chybět nebude.
¹²Je na něj hodná, a ne zlá
po všechny dny svého života.

¹³Vlnu a len si sama nakoupí,
pracovat rukama je pro ni radostí.
¹⁴Kupecké lodi se podobá:
přináší pokrmy zdaleka.
¹⁵Ráno vstává, než se rozední,
celé své rodině jídlo připraví,
také svým služebným rozdělí úkoly.
¹⁶Posoudí pozemek a sama jej pořídí,
z vlastního výdělku sází vinici.

¹⁷Odhodlaně se pouští do díla,
sílu svých paží umí dokázat.
¹⁸Užitek vlastní píle zakouší,
její svíce září dlouho do noci.
¹⁹Přeslici bere do rukou,
prsty přidržuje vřeteno.

²⁰Štědře otvírá svou dlaň ubohým,
pomocnou ruku chudým nabízí.
²¹Nemá strach o rodinu, ani když padá sníh,
celá její domácnost má po dvou oblecích.
²²Kmentové přikrývky sama ušije
a obléká se šarlatem.
²³Její manžel je v branách uznáván,
kde s představenými země zasedá.

²⁴Prodává košile, které ušila,
zdobené pásy kupcům dodává.
²⁵Síla a krása jsou jejím oděvem,
s úsměvem vyhlíží další den.
²⁶Její ústa mluví s moudrostí,
její jazyk učí vlídnosti.
²⁷Na chod svého domu dohlíží,
nesytí se chlebem zahálky.

²⁸Její synové jí vstoje dobrořečí,
její manžel ji takto velebí:
²⁹„Je mnoho znamenitých žen,
ty ale všechny převyšuješ je!“

³⁰Klamný je půvab a krása pomíjí;
žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží.
³¹Dejte jí odměnu za její úsilí,
její činy ať ji v branách velebí!

Tak se nám říjen pěkně překulil a my jsme na konci s knihou Přísloví. To byla ale rychlost :-))...

A co vybrat z poslední kapitoly? Myslím, že verše 10 až 31 budou to pravé :-).

Chtěla byste být znamenitou ženou? Chtěla byste, aby na vás byl váš muž náležitě pyšný, aby vás vaši synové chválili? Všichni máme rádi chválu a je opravdu moc příjemné, když vlastní manžel pochválí svoji ženu před ostatními lidmi. Dnes je běžné, že manželé se veřejně pomlouvají. Muž s mužem si náležitě "pobrblají" nad tím, jak je hrozné být ženatý a jak žena je otravná a nejlepší je mít od ní klid. Ale i ženy mezi sebou nadávají na své muže, jak jsou líní, sobečtí a jak je nenechají chvilku na pokoji ... Říkám si: Proč se takoví lidé žení a vdávají?

Zrovna jsme teď pár dní měli u nás kamarády z Budějovic. Jsou to také křesťané, jsou skvělí manželé a my si společně opravdu hodně rozumíme. Můj manžel (Honza) s kamarádem Jindrou jeli něco zařídit na stavbu. Mluvili tam s člověkem, který začal nadávat, jak je to hrozné být ženatý, jak ho to obtěžuje a nazýval svoji ženu kobrou. Naši kluci ale nezareagovali tak, jak on čekal, a řekli mu, že oni jsou rádi ženatí a že jsou šťastní. Pán nevěřil vlastním uším - oni opravdu pochválili SVOJE VLASTNÍ manželky???

Dnes se to nenosí a chlap najednou vypadá jako bačkora, když nedokáže pořádně pomluvit a zanadávat na svoji ženu... Svět je prostě naruby ...

Tím ale nechci říct, že jsem tak dokonalá a ZNAMENITÁ žena, že by mě můj muž vychvaloval na každém kroku, ale zahřeje to na srdci, když se dozvíte, že vás manžel před někým dalším pochválí a zastane se vás.

Já mám k dokonalé a znamenité ženě opravdu daleko a když si pročítám všechny ty verše, které nám rádi, jaké máme být, abychom těmi znamenitými ženami byly, propadám pocitu, že z toho nesplňuji skoro nic. Chtěla bych, aby moje ústa mluvila s moudrostí, abych se odhodlaně pouštěla do každého díla a abych dokázala ušít přikrývky ... Ale snažím se, i když se mi to někdy moc nedaří.

Bůh nás zná a ví, jaké jsme. Ví, na co máme talent a co je pro nás naopak neskutečně těžké. Proto si myslím, že je důležité - snažit se.

A proto si také myslím, že není až tak důležité, jestli jsem schopná sjednat dobrou cenu za pozemek nebo umím vzít přeslici do rukou. Ale že nejdůležitější je verš 30: " Klamný je půvab a krása pomíjí, žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží". Protože když budeme ctít Hospodina, budeme se snažit řídit jeho radami, potom si zasloužíme chválu. Není to jednoduché, ale nakonec - to nám přece nikdy Bůh neslíbil, že náš život bude procházka růžovou zahrádkou. Ale záleží na nás, jak se svým životem naložíme, na nás záleží, jestli budeme Boha následovat a jestli se toužíme stát ženou znamenitou v Božích očích.

Moc vám děkujeme, že jste za námi pravidelně chodili celý měsíc. A pokud jsme alespoň trošku ve vás vzbudili zájem o knihu Přísloví, budeme z toho mít velikou radost.

Sice končíme s "Říjnem s Příslovím", ale určitě nekončíme s naším blogem.

Zůstaňte nám, prosím, věrní!

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 30.kapitola

30.KAPITOLA

1 Slova Agura, syna Jákeho z Massy.
Výrok onoho muže k Itielovi,
k Itielovi a Uchalovi:

2 Nesporně jsem ten nejtupější z lidí
a běžná rozumnost mi zcela uniká.
3 Moudrosti jsem se nenaučil,
poznání Svatého jsem nedosáh.

4 Kdo vystoupil do nebe, aby se vrátil?
Kdo pobral vítr do dlaní?
Kdo shrnul moře do pláště?
Kdo založil všechny zemské končiny?
Víš, jak se jmenuje? A jak jeho syn?

5 Veškerá Boží řeč je ryzí,
on je štít těch, kdo v něho doufají.
6 K jeho slovům nic nepřidávej,
jinak tě pokárá a ze lži usvědčí.

7 Jen o dvě věci jsem tě žádal,
neodpírej mi je, dokud nezemřu:
8 Klam a lživá slova ode mne vzdal,
nedávej mi bohatství ani chudobu.
Syť mě pokrmem tak, jak potřebuji,
9 abych tě přesycen nezradil
a nikdy neřekl: „Kdo je Hospodin?“
Též abych nekradl, jsa v nouzi,
a Boží jméno netupil.

10 Neosočuj otroka před jeho pánem,
aby ti nezlořečil a abys nepykal!

11 Je pokolení, jež zlořečí otci
a svojí matce nežehná.
12 Je pokolení, jež se sobě zdá čisté,
od svojí špíny však není omyté.
13 Je pokolení – ó jak povýšeně hledí,
jak vysoko zvedá svoje obočí!
14 Je pokolení s meči místo zubů
a s dýkami namísto řezáků,
aby spolykali ubožáky země
a všechny chudáky na světě.

15 Pijavice má dvě dcery:
Dej, Dej!

Tři věci se nikdy nenasytí,
čtyři nikdy neříkají Dost:
16 hrob,
neplodné lůno,
nezavlažená země
a nezkrotitelný oheň.

17 Tomu, kdo vysmívá se otci
a poslušností k matce pohrdá,
havrani od potoka vyklovou oči,
spolykají mu je orlí mláďata.

18 Tři věci ve mně budí úžas,
čtyři jsou nad mé chápání:
19 cesta orla nebem,
cesta hada skálou,
cesta lodi mořem
a cesta muže s pannou.

20 Taková je cesta cizoložné ženy –
pojí, otře si ústa a řekne:
„Neprovedla jsem nic špatného.“

21 Před třemi věcmi se chvěje země
a čtyři nedokáže snést:
22 když služebník začne kralovat,
když se hlupák může jídlem cpát,
23 když se nepříjemná žena vdá
a když služka svou paní vystřídá.

24 Tito čtyři jsou na zemi nepatrní,
nad mudrce jsou ale moudřejší:
25 mravenci, národ nepříliš silný,
v létě si ale chystají zásoby;
26 králíci, národ nepříliš mocný,
ve skále si však staví obydlí;
27 kobylky sice krále nemají,
všechny však v jednom šiku vyráží;
28 pavouka sice chytíš do ruky,
bydlí však v královských palácích.

29 Tito tři mají vznešenou chůzi
a čtyři kráčí nádherně:
30 lev, nejudatnější zvíře, jež nikoho se neleká,
31 osedlaný kůň,
kozel
a nepřemožitelný král.

32 Pokud ses bláhově chvástal,
pokud sis vymýšlel – ruku na ústa!
33 Pod tlakem vzniká z mléka máslo,
pod tlakem vytéká z nosu krev,
pod tlakem hněvu vzniká svár.

Tolik rad v jedné kapitole, vůbec netuším, čím začít :-) Líbí se mi verše 18-19 o věcech, které budí úžas, nebo 24-28 o nepatrných, kteří jsou nad mudrce moudřejší. Dnes jsem si ale vybrala jiné verše, ačkoliv bych mohla psát snad o všech. Jde o tyto:

Veškerá Boží řeč je ryzí, on je štít těch, kdo v něho doufají.
K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě pokárá a ze lži usvědčí.
Přísloví 30:5-6

Bible je Božím slovem. Je to jeho vůle, jeho moudrost, rady a příběhy, které nás mohou poučit i povzbudit. A proto bychom neměli jeho slova překrucovat. Ono je totiž velmi jednoduché si verše přizpůsobit k obrazu svému. Je to jednodušší než přizpůsobovat svůj život Bohu a tomu, co po nás žádá. A kolik je lidí, tolik je různých názorů na stejnou věc. Tudíž i na Bibli.

Společně procházíme knihu Přísloví a dostáváme se k jejímu konci. Máme za sebou 29 kapitol a mnoho mnoho moudrosti, která je v nich ukryta. To co tu s Pavlou píšeme, jsou ale naše slova. Náš pohled na věc. Obě věříme, že následujeme Boha tak , jak si to žádá a toužíme v tom pokračovat jak nejlépe umíme. Obě se snažíme a určitě i obě chybujeme. Ale Bůh to vidí a může nám odpustit. Co ale neodpustí je lež. Pokud si budeme vymýšlet, přidávat nebo ubírat z jeho slov. V tu chvíli budeme lživými, falešnými učiteli a o těch se v Bibli píše hodně. Ale nic pěkného.

Bible je překrásná kniha. A je taková proto, že je právě taková, jakou ji máte před sebou. Je inspirovaná Bohem. Je to jeho kniha, jeho slova, jeho moudrost. Není potřeba žádných úprav. Takže stačí číst a vstřebávat vše, co nám Bůh říká. A proč tohle píšu? Protože je to teď na vás. Po zítřejší kapitole dočteme společně tuto knihu a bude jen na vás, zda se k ní ještě vrátíte nebo ne. Zda v ní budete hledat moudrost a rady pro život. Naše povídání se vám může líbit, ale důležité je, aby se vám líbila Bible. To je to nejdůležitější čtení ve vašem životě :-)

Hezký zbytek neděle,
Monika

PŘÍSLOVÍ - 29.kapitola

29. KAPITOLA

Z často káraného se stane zatvrzelý,
když náhle zhroutí se, nebude pomoci.

²Z rozmachu spravedlivých lid se raduje,
když vládnou darebáci, národ běduje.

³Kdo miluje moudrost, působí otci radost,
přítel nevěstek však mrhá majetek.

⁴Spravedlností král posiluje zemi,
kdo ale zvyšuje daně, ten ji pustoší.

⁵Kdo svému bližnímu lichotí,
prostírá před jeho nohy síť.

⁶Zlý člověk vězí v pasti hříchu,
spravedlivý je plný radostného smíchu.

⁷Spravedlivý má zájem o právo ubohých,
darebák o tom nechce vědět nic.

⁸Drzouni dovedou vzbouřit město,
mudrci dovedou odvrátit hněv.

⁹S hlupákem když se moudrý dohaduje,
pohrůžky, posměch, nic nikam nevede!

¹⁰Krvelační poctivce nenávidí,
upřímnému se sápou po krku.

¹¹Tupec dá průchod všem svým citům,
moudrý se ale drží zpět.

¹²Panovník, jenž dá na lživé řeči,
bude mít za služebníky samé ničemy.

¹³Chudák a vyděrač mají jedno společné:
oběma dal Hospodin vidět světlo dne.

¹⁴Soudí-li král i chudé poctivě,
jeho trůn bude navěky upevněn.

¹⁵Moudrosti dodává metla a domluva,
rozpustilé dítě je pro matku ostuda.

¹⁶Když přibývá darebáků, hříchu přibývá,
spravedliví však spatří jejich pád.

¹⁷Vychovávej syna, a dá ti odpočinutí,
potěšením tvou duši nasytí.

¹⁸Kde chybí zjevení, lid ztrácí zábrany,
kdo ale plní Zákon, ten je blažený.

¹⁹Netrestej otroka pouhými slovy;
rozumí sice, ale neodpoví!

²⁰Viděl jsi člověka, co v řeči pospíchá?
Více se dá čekat od hlupáka!

²¹Když někdo otroka odmalička hýčká,
bude mít z něho nevděčníka.

²²Hněvivý člověk vzbuzuje různice,
kdo je vznětlivý, hřeší velice.

²³Vlastní povýšenost člověka poníží,
kdo je poníženého ducha, dojde uznání.

²⁴Zlodějův společník sám sobě škodí,
když ani pod přísahou nic nepoví.

²⁵Strach z lidí člověka nakonec ochromí,
kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí.

²⁶Kdekdo si touží mocné naklonit,
soudcem všech lidí je však Hospodin.

²⁷Spravedlivým se hnusí, kdo křivdy páchají,
darebákům se hnusí poctiví.

Všichni víme, že nedávno byl dopaden Muammar Kaddáfí, obávaný vládce Libye. Také všichni z médií víme, jak byl tento člověk povýšený, jak ze své pozice dokázal být zlý a krutý. Když jsem si četla verš ^23: Vlastní povýšenost člověka poníží,kdo je poníženého ducha, dojde uznání, hned se mi vybavily fotografie, kdy Kaddáfí stojí s hlavou pyšně zvednutou a s tvrdým výrazem v očích. Jeho postoj hlásal všem kolem: "Já jsem Někdo! Mně se bojte!"

A hned mě napadá verš ²⁵Strach z lidí člověka nakonec ochromí,kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí. Všichni jsme viděli fotky z posledních chvil jeho života. Na těchto fotkách už nemá svůj typicky povýšený postoj, naopak má v očích obrovský strach, je vyděšený a prý i prosil o milost, aby ho nezabíjeli. Ten vysoce postavený člověk, ten muž se vztyčenou hlavou prostě zažíval obyčejný lidský strach. Jeho povýšenost zmizela, byl ponížen. I tohoto vládce opravdu ochromil strach z lidí.

Ale tohle se může stát i nám. I my si můžeme žít v klidu, v pohodě, můžeme mít štěstí a spokojený život. Cítíme se tak dobře, že vlastně Boha nepotřebujeme. My si vystačíme sami, vždyť se přece máme tak fajn! To je ale také povýšenost! A pak se přiblíží smrt a my dostaneme strach. Najednou zjistíme, že jsme v Boha přestali doufat už dávno, právě z důvodu naší povýšenosti, a že se najednou bojíme podívat se mu do očí. Budeme poníženi ...

Občas slýchávám větu: "Já žiju tak nejlíp jak umím a s Bohem si to srovnám ještě před tím, než umřu". Ale co když nedostaneme šanci? Co když vůbec nebudeme vědět, že smrt je za dveřmi? Nikdy se nemá nic odkládat, všichni známe rčení: "Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek"!

A u věčného života není radno si s tím zahrávat. Nikdo nevíme, kdy přijde náš čas, a proto bychom měli udělat co nejdřív to, co po nás Bůh chce. Pokud v Něj věříme, pak se nechat pokřtít na odpuštění našich hříchů a potom se snažit žít podle toho, jak nám Bůh říká. Jedině pak můžeme totiž říct to, co je ve verši 25: My v Boha doufáme, a proto jsme v bezpečí. Tady na zemi i potom, až zemřeme.

Krásný víkend,

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 28.kapitola

28.KAPITOLA

1 Darebáci prchají, i když je nikdo nehoní,
spravedliví jsou smělí jako lvi.

2 Když je v zemi bezpráví, mnozí v ní panují;
vládce znalý a rozumný se dlouho udrží.

3 Když nuzný člověk utiskuje chudáky,
je jako průtrž, co zničí obilí!

4 Ti, kdo opouštějí Zákon, velebí darebáka,
kdo Zákon dodržují, se staví proti nim.

5 Spravedlnost je nad chápání zlých lidí,
hledači Hospodina ji plně pochopí.

6 Lepší poctivý chudák
nežli zkažený boháč.

7 Rozumný syn pečlivě plní Zákon,
přítel hodovníků je otci k ostudě.

8 Kdo bohatne lichvou a ceny nadsazuje,
hromadí pro toho, kdo myslí na chudé.

9 Když někdo odvrací ucho, aby neslyšel Zákon,
i jeho modlitba bude ohavná!

10 Do vlastní jámy padne svůdce poctivých,
na bezúhonné čeká skvělé dědictví.

11 Boháč sám sobě připadá moudrý,
rozumný chudák ho však odhalí.

12 Když jásají spravedliví, je to veliká sláva,
když mají darebáci navrch, každý se schovává.

13 Kdo přikrývá své viny, úspěchu nedosáhne,
kdo vyznává a opouští je, dojde milosti.

14 Blaze tomu, kdo je vždy opatrný,
kdo zatvrzuje srdce, špatně dopadne.

15 Jako lev řvoucí, jak medvěd zuřivý
je ničemný panovník nad lidem ubohým.

16 Vůdce, jenž nemyslí, tím více utlačuje;
ten, komu nejde o zisk, tu dlouho zůstane.

17 Člověk obtížený vraždou se řítí do jámy,
od takového ruce pryč!

18 Kdo žije poctivě, ten zachován bude,
kdo jde křivolakou cestou, náhle upadne.

19 Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem,
bídy se nasytí, kdo honí vidiny.

20 Věrného člověka požehnání zahrne,
kdo spěchá zbohatnout, trestu neujde.

21 Stranit někomu jistě dobré není;
i pro kus chleba se mnohý proviní.

22 Lakomec štve se za majetkem,
neví, že skončí v chudobě.

23 Kdo kárá, nakonec dojde ocenění
spíše než jazyk, který jen lichotí.

24 Odírat rodiče prý žádný hřích není –
to může říkat jen vrahův společník!

25 Chamtivý člověk podněcuje sváry,
kdo doufá v Hospodina, bude úspěšný.

26 Na vlastní rozum spoléhá jen tupec,
kdo ale žije moudře, bude zachráněn.

27 Kdo dává chudému, nebude trpět nouzi,
kdo zakrývá si oči, potká ho prokletí.

28 Když mají darebáci navrch, každý se ukrývá,
když na ně přijde záhuba, spravedlivých přibývá.

Pomalu se blížíme do finále, ani nevím jak, ale tento měsíc nějak rychle utíká, nezdá se vám? :-)
Dnes jsem si vybrala verš 13:
Kdo přikrývá své viny, úspěchu nedosáhne,
kdo vyznává a opouští je, dojde milosti.

Můj manžel měl nedávno kázání o pokání, o vyznání svých hříchů a lítosti. A zase jsem měla o čem přemýšlet. Ono je totiž moc jednoduché "přikrýt" své viny, schovat to špatné co jsme udělali či si mysleli a dělat, že se vlastně nic nestalo. Ale opravdu o tom nikdo neví? Může nám to opravdu přinést úspěch? Pokud se snažíte být sami k sobě upřímní, tak nám to štěstí opravdu nepřinese. Já osobně ráda hraju stolní hry. Ale nebavilo by mě, kdybych vyhrála podvodem. Takové vítězství by mě netěšilo, protože bych sama v hlouby duše věděla, jak jsem k němu přišla. Proto nechápu sportovce, kteří třeba berou doping. Jak se můžou radovat z vítězství, když sami vědí, že to nebylo poctivé. Tam už to nemůže být o lásce ke sportu, ale o penězích, které mohou vyhrát. Ale zajímalo by mě, jestli si třeba doma o samotě uvědomují, proč tu cenu mají a jestli je zasloužená.

A kdo kromě nás o tom ví? Ano, navíc o tom ví i Bůh. Před ním nezůstane nic skryté. A jak se pak můžeme před něj postavit a chtít od něj milost? Opravdu si ji zasloužíme? Jsme lidé, kteří hřeší. Nikdo neumíme žít úplně bez hříchu. Ani já ani vy. Musíme si to přiznat a vzít to jako fakt. Ale také bychom se tím neměli omlouvat, protože máme možnost, jak to napravit. Víte, až bude naše dcerka větší a ublíží třeba jinému dítěti, budu po ni chtít, aby se omluvila. A aby ta omluva byla myšlena vážně. Protože kdo by přijal omluvu, kdyby na tom druhém viděl, že je to jen jako. Nic by to neznamenalo. A určitě si dám záležet na tom, aby pochopila, že takovou věc už nemá opakovat. Jsem její maminka a chci z ní vychovat slušného člověka. Miluju ji a chci, aby vedla slušný život. A to samé chce Bůh pro nás. I on nás miluje a chce po nás slušnost, spravedlnost a v momentě, kdy něco uděláme špatně, omluvu a nápravu. Není to nic těžkého, protože i malé dítě to může pochopit. Tak vlastně proč ne i my...

Hezký den,
Monika

PŘÍSLOVÍ 27.kapitola

27. KAPITOLA

¹Nechlub se tím, co bude zítra –

netušíš ani, co bude dnes!

²Ať tě chválí druzí, a ne tvá vlastní ústa,
ať jsou to cizí, a ne tvé vlastní rty.

³Kámen tlačí a písek tíží,
vydržet s tupcem je těžší než obojí.

⁴Zloba je krutá a hněv prudký,
kdo však obstojí před závistí?

⁵Lepší otevřené pokárání
nežli tajené milování.

⁶Bezpečnější jsou rány od přítele
než hojné polibky od soka.

⁷Sytý i pláství medu pohrdá,
hladovému se každá hořkost sladká zdá.

⁸Jako pták vyplašený ze svého hnízda
je člověk prchající z domova.

⁹Olej a kadidlo oblažují srdce,
přítel je vítanější než vlastní úsudek.

¹⁰Svého ani otcova přítele neopouštěj.
Do domu svého bratra nechoď v nesnázích –
lepší je blízký soused než bratr vzdálený!

¹¹Potěš mé srdce, synu, a buď moudrý,
ať mám co odpovědět na cizí urážky.

¹²Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí,
prosťáčci však jdou dál, až na to doplatí.

¹³Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího,
když ručí za cizinku, vezmi si zástavu.

¹⁴Kdo svému příteli halasně žehná už brzy od rána,
za kletbu se mu to počítá.

¹⁵Věčnému crčení v období dešťů
se hašteřivá žena podobá.
¹⁶Kdo ji chce zkrotit, chce zkrotit vítr,
do pravé ruky chce olej pochytat.

¹⁷Železo se brousí železem,
tak přítel brousí svého přítele.

¹⁸Kdo pěstuje fíkovník, bude jíst fíky,
kdo pečuje o pána, vyslouží si díky.

¹⁹Hladina zrcadlí lidskou tvář,
člověk zrcadlí srdce člověka.

²⁰Hrob a záhuba se nikdy nenasytí,
právě tak nenasytné jsou lidské oči.

²¹Na stříbro je tyglík, na zlato pec,
podle své pověsti člověk pozná se.

²²I kdybys hňupa v hmoždíři
napadrť rozdrtil palicí,
nezbavil bys ho hlouposti!

²³Své ovce znej na první pohled,
své srdce věnuj svému stádu.
²⁴Bohatství přece netrvá věčně,
netrvá ani koruna králů.
²⁵Tráva však vyroste na posekané louce,
seno se znovu sveze z hor.
²⁶Beránci kdykoli oděv ti poskytnou,
za kozlíky si koupíš pozemek.
²⁷Kozího mléka bude dostatek,
pokrm pro tebe i pro tvou rodinu,

dostatek živobytí i pro tvou čeládku!

Dneska bych ráda psala hned o první verši. ¹Nechlub se tím, co bude zítra – netušíš ani, co bude dnes!

Většina lidí ráda sní, má představy, touhy, všichni plánujeme.

Já mám moc ráda, když mám dost času a všechno si můžu naplánovat. Dlouho dopředu plánuju dovolenou, dlouho dopředu plánuju, co komu pořídím pod stromeček (... ale většinou stejně sháním na poslední chvíli :-), taky plánuju, kdy k nám kdo přijede na návštěvu, kde oslavíme narozeniny. Když mám jet autem do míst, kde to neznám, hledám si na internetu na mapách, kudy jet, kde uhnout, kde je nejbližší parkoviště.

Myslím, že je fajn být připravený. Taky se mi to často vyplatí. Ale taky se stanou věci, které mi mé plány překazí. Má přijet dlouho plánovaná návštěva? Často někdo z naší rodiny onemocní a je po návštěvě. Mám naplánovanou dovolenou k moři? Zrovna letos v zimě to nevyšlo - měli jsme objednaný Egypt a začaly tam zrovna nepokoje. Mám dokonale vyhledanou cestu autem na neznámé místo? Jedu a najednou objížďka, tam, kde byla jednosměrka, je najednou jednosměrka z druhé strany, parkoviště zrušené a pumpa, na kterou jsem se spoléhala, zavřená.

Tak to prostě v životě je, člověk může plánovat, jak chce, ale většinou je stejně všechno jinak.

Když jsme měli děti malé, říkala jsem si, že až vyrostou, bude všechno jednodušší a klasické rčení: "Malé děti malé starosti, velké děti velké starosti" se nás určitě týkat nebude. Plán mi nevyšel.... Ano - je to tak - i když typické starosti s malými dětmi už nemáme - máme zase jiné - většinou závažnější . A já si často vzpomenu na to, jak jsem se těšila, až děti začnou chodit, až děti začnou jíst normální jídlo, až nebudou nosit plínky, až budou spát celou noc, až budou samostatnější, až se je nebudu bát nechat chvilku o samotě, až ... až .... až ... Prostě jenom sny a plány, co bude, až bude....

Já prostě netuším, co bude, až dopíšu tenhle článek, natož abych věděla, jestli k nám v pátek opravdu dorazí naši kamarádi, jak si to plánujeme.

Kolikrát vidíme, jak se člověku z minuty na minutu změní život. Vzpomínám si, jak před pár lety byl zvolen nejkrásnějším mužem naší republiky docela sympatický kluk. Uteklo pár dní, stal se známým, hrnuly se mu různé nabídky, a najednou bum! Skákal na vodních lyžích do vody, špatně dopadl a zcela ochrnul. Když jsem pak viděla jeho fotky z nemocnice a vedle fotky staré pár dní, kdy vyhrál onu soutěž, bylo to až neskutečné. Střih! A najednou z plánů není vůbec nic.

Tohle si myslím, že se nám snaží Bůh říct. Ne, že si nemůžeme plánovat, ale že máme být pokorní. Vůbec netušíme, co nás čeká, co bude za chvilku, a proto být neskromný, třeba se i vytahovat a povyšovat není na místě. V Bibli je psáno, že jsme jako pára nad hrncem, na chvilku se objevíme a za chvíli zase zmizíme. Jsem ve věku, kdy si to začínám uvědomovat, vidím, jak naše děti hrozně rychle vyrostly, a jak všichni stárneme. Čím dál tím rychleji ... Když si dokážu uvědomit, že jsem opravdu jen tou parou nad hrncem, nemůžu se vychloubat tím, co mě čeká za rok, za týden, zítra... Všechno může být totiž úplně jinak...

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 26.kapitola

26.KAPITOLA

1 Jako sníh létu, jako sklizni déšť,
asi tak sluší tupci čest.

2 Vrabec přeletí, vlaštovka se mihne,
bezdůvodná kletba k cíli nedojde.

3 Na koně je bič, na osla uzda,
na hřbety tupců ale hůl.

4 Neodpovídej tupci na jeho tupost,
aby ses mu sám nezačal podobat.

5 Odpověz tupci na jeho tupost,
aby si přestal moudrý připadat.

6 Uřezává si nohy, pije utrejch,
kdo se zprávou tupce posílá.

7 Chabé jak zmrzačené nohy
je přísloví v ústech tupcových.

8 Jako do praku nabíjet kámen
je tupci prokazovat čest.

9 Jako trn v ruce opilce
je přísloví v ústech pitomce.

10 Jako lučištník, jenž střílí naslepo,
je ten, kdo najímá tupce jdoucího okolo.

11 Jako se pes vrací k vlastním zvratkům,
tak tupec opakuje vlastní pitomost.

12 Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá?
Více se dá čekat od hlupáka!

13 Lenoch říká: „Šelma je na cestě!
Po ulicích běhá lev!“

14 Dveře se otáčejí v pantech,
lenoch v peřině.

15 Lenoch k talíři ruku natáhne,
zvednout ji k ústům už ale nezvládne.

16 Lenoch sám sobě připadá moudrý
nad sedm rádců zkušených.

17 Tahá za uši rozběhnutého psa,
kdo plete se do sporu, jenž se ho netýká.

18 Jako šílenec, jenž rozsévá smrt
zápalnými šípy, které vypouští,
19 takový je, kdo svému bližnímu lže
a potom říká: „Vždyť to byl žert!“

20 Chybí-li dřevo, hasne žár;
chybí-li pomlouvač, tichne svár.

21 Uhlí je pro výheň, dřevo pro oheň,
svárlivý člověk pro vzplanutí rozepře.

22 Pomluvy se pamlsky být zdají,
hluboko do nitra ale padají.

23 Stříbrná glazura na střepu hliněném
jsou vřelé rty na srdci zlém.

24 Ten, kdo nenávidí, se v řeči přetvařuje,
hluboko v nitru ale chová lest.
25 Jeho příjemným řečem vůbec nevěř –
v srdci má sedmerou ohavnost!

26 I když se nenávist za přetvářku skrývá,
přece pak veřejně bývá odhalena.

27 Kdo jámu kopá, sám do ní padá;
kdo valí balvan, toho zavalí.

28 Prolhaný jazyk svou oběť nenávidí,
úlisná ústa zkázu chystají.

V této kapitole je mnoho veršů o tupci, poté o lenochovi a dalších ne zrovna milých vlastnostech. Nakonec jsem si vybrala následující verše:

Jako šílenec, jenž rozsévá smrt zápalnými šípy, které vypouští,
takový je, kdo svému bližnímu lže a potom říká: „Vždyť to byl žert!“
Přísloví 26:18-19

Ta citace je mi totiž docela známá. Měla jsem v práci kolegyni, která ji vždy použila, když si uvědomila, že "přestřelila". Když čekala jinou reakci, než se jí dostala. A přiznám se, že už mi to přišlo až hloupé, když jsem to znovu a znovu slyšela a přitom věděla, že to původně žert vůbec nebyl. A to nemluvím o tom, co si ostatní o té dotyčné pomyslili, když se tohle opakovalo.

Měli bychom si všichni dávat pozor, co vypouštíme z úst. Měli bychom si stát za svými názory, ale také si být jistí, že to co říkáme je pravda, že to říkáme slušně a citlivě. Může se také stát, že jednou budeme sami ve svém názoru. Co v té chvíli uděláme je důležité. Jak bychom pro ostatní vypadali, pokud bychom se snažili zvěstovat Ježíše a pak ho při prvním náznaku nesouhlasu širokého okolí zapřeli? Co by to vypovídalo o nás, o naší víře? Jak bychom mohli být dobrým příkladem, který by mohl někoho motivovat k bližšímu poznání našeho Boha? A co naše lži? I když by to byla jen malá, "bezvýznamná" lež....budeme pro své okolí stále věrohodní? Stále dobrým příkladem?

Tak jako bylo směšné chování mé kolegyně, tak bychom směšně vypadali i my. A tím bychom zesměšňovali i Boha. A co tu říká Bůh: že ten člověk je jako šílenec, který rozsévá smrt zápalnými šípy. Ano, protože naše výroky vystřelí do světa a mohou ostatní dost odradit od Boha. Od jeho spasení, což znamená - smrt. Veliká moudrost je v těchto verších!

Hezký den,
Monika

PŘÍSLOVÍ - 25.kapitola

25. KAPITOLA

¹Zde jsou další Šalomounova přísloví,
shromážděná na dvoře judského krále Ezechiáše:

²Slávou Boží je věc tajit,
slávou králů je věc prozkoumat.
³Jak výšku nebe a hlubiny země,
tak srdce králů nelze vystihnout.

⁴Když se od stříbra odloučí struska,
zlatníkovi se ukáže ryzí kov.
⁵Když od krále odloučí darebáka,
spravedlností se zpevní jeho trůn.

⁶Před králem se nedělej důležitým,
mezi významné lidi nestav se.
⁷Je lepší být vyzván: „Pojď výše,“
než být před urozenými ponížen.

I když něco spatříš na vlastní oči,
⁸nepouštěj se pro to rychle do sporu.
Co by sis mohl nakonec počít,
kdyby tě tvůj bližní k hanbě přivedl?

⁹Spor se svým bližním když vyřizuješ,
neodhaluj cizí tajemství.
¹⁰Ten, kdo to uslyší, potom potupí tě,
tvá špatná pověst tě už nepustí!

¹¹Zlatá jablka na stříbrných mísách
jsou slova řečená v pravý čas.
¹²Zlatá náušnice, klenot z ryzího kovu
je moudrá výtka pro vnímavý sluch.

¹³Chladivým sněhem uprostřed léta
je věrný posel těm, kdo jej vyslali;
duši svých pánů jistě občerství!

¹⁴Oblaka, vítr – a žádný déšť!
Chvástavé sliby – samé chyby!

¹⁵Trpělivostí si i vůdce nakloníš;
jemný jazyk i kosti rozdrtí.

¹⁶Najdeš-li med, jez ho s mírou;
jinak se přesytíš a zvrátíš jej.

¹⁷Navštěvuj svého přítele jen vzácně,
jinak se přesytí a znenávidí tě.

¹⁸Kdo proti bližnímu křivě svědčí,
je jako kyj, jak meč, jak ostrý šíp.

¹⁹Jak vyražený zub, jak vykloubená noha
je důvěra ve zrádce v těžký den.

²⁰Obírat o šaty v chladný den,
nalévat ocet do rány –
totéž je truchlivému zpívat písničky.

²¹Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst,
a pokud žízní, dej mu pít.
²²Na hlavu shrneš mu tím žhavé uhlí,
sám Hospodin ti odplatí.

²³Severní vítr s sebou nese liják,
tajné řeči pak zlobné pohledy.

²⁴Lepší je stěhovat se do kouta na střechu
než s hašteřivou ženou sdílet dům.

²⁵Chladivá voda pro hrdlo vyprahlé
je dobrá novina ze země daleké.

²⁶Zakalený je pramen, studna zkažená,
když spravedlivý před ničemou kolísá.

²⁷Jíst mnoho medu nemusí být dobré,
usilovat o slávu může být neslavné.

²⁸Bezbranné město, zborcená hradba
je ten, kdo sám sebe nezvládá.

Jste netrpěliví? Pokud ano, jste na tom jako já. A pokud jste na tom jako já, je dobré si vrýt do paměti verš 15: ¹⁵Trpělivostí si i vůdce nakloníš; jemný jazyk i kosti rozdrtí.

Když vzpomínám na svého taťku, vím, že nás měl moc rád, ale zároveň vím, že neměl moc trpělivosti, když se s námi učil. Rozzlobil se, když nám něco vysvětloval, a my to hned napoprvé nepochopili. Vždycky jsem si říkala - až budu mít svoje děti, budu mnohem, mnohem trpělivější ...

A jak myslíte, že na tom jsem? Já mám velké pochopení pro ostatní děti a lidi, jsem k nim shovívavá a cokoliv jsem jim ochotná vysvětlovat třeba pětkrát dokolečka. Jenže na svoje děti se rozčílím během chvilky (hlavně když holky nemůžou pochopit matematiku :-)). A tak se vždycky snažím a říkám si: Nezapomeň, že jsi to nechtěla dělat! Ale asi si to při učení do školy říkám málo....

Vztekem a výbuchy člověk nic nezmůže. Kdo si to myslí, nezná dobře Písmo. Bůh nám to ve verši 15 říká jasně. A i přesto, že to víme, může se nám stát, že se nedokážeme ovládnout a nebo si z nějakého důvodu myslíme, že "silou", křikem a tím, že někoho vylekáme, zmůžeme víc. Nezmůžeme. Nikdy!

Vidím to zase na svých dětech. A i já jsem byla stejná. Vztek a rozčílení mě naopak zatvrdil a já si výtky vůbec k srdci nebrala. Naše mamka to se mnou uměla - mluvila se mnou hezky, citlivě a to na mě opravdu působilo. Doteď si pamatuju, jak jsem jednou v pubertě přišla domů "v náladě" (velké náladě). Mamka se na mě jen smutně podívala, nevyčítala, nerozčilovala se a jen řekla: "To mě teda moc mrzí, Pavlínko". Ty její smutné oči si pamatuju dodnes (a je to už 25 let). A já jsem od té doby už nikdy v "náladě" nepřišla, nechtěla jsem ji zklamat.... Kdyby tenkrát křičela a vyhrožovala, nejsem si jistá, že by to na mě mělo takový účinek.

I já se snažím u svých dětí podobné situace řešit v klidu, zvlášť u holek jde přes city všechno mnohem líp. Taky vidím, že mě nechtějí zklamat, a to je dobrý začátek pro to, aby ty špatné věci později nechtěli dělat i kvůli sobě a kvůli tomu, že jsou špatné (nejen kvůli mým smutným očím..).

Protože "jemný jazyk i kosti rozdrtí". Musíme na to myslet, když někoho chceme učit, domlouvat mu, poučit ho, ochránit ho. A i když mu chceme ukázat na to, co dělá špatně, musíme velmi pečlivě volit slova a taky to, jak to vyjádříme. Pokud na tom nebudeme pracovat, nemůžeme počítat s tím, že by se k nám znovu někdo s důvěrou obrátil. Potom jsme pro takového člověka "strašákem" a nemůžeme si myslet, že bychom si ho někdy naklonili, jak říká verš 15.

Není to vůbec jednoduché, ale trpělivost chce obrovský trénink. Většinou jsem nejvíc výbušná, když se necítím dobře, když jsem třeba nemocná. Ale to mě neomlouvá, Bůh nemluví o tom, že

mám být jemná a trpělivá jedině tehdy, když se cítím výborně. Když tohle nezvládám, nezvládám sama sebe, a pak na mě dokonale sedí poslední verš z této kapitoly: ²⁸Bezbranné město, zborcená hradba je ten, kdo sám sebe nezvládá.

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 24.kapitola

24.KAPITOLA

1 K zlým lidem nechovej žádnou závist,
po jejich společnosti nedychti.
2 V srdcích přemýšlejí o násilí,
svými rty mluví, aby trápili.

3 Moudrost dovede postavit dům,
šikovnost jej umí upevnit.
4 Poznání pak jeho pokoje plní
majetkem vzácným a překrásným.

5 Moudrý zmůže víc než velký silák,
ten, kdo má znalosti, sílu přemáhá.
6 Svůj boj vyhraješ dík dobrým radám,
ve množství rádců je záchrana.

7 Hlupák na moudrost nedosáhne,
ve shromáždění obce musí pomlčet.

8 Kdo stále vymýšlí, jak by škodil,
toho pojmenují Úskočný.
9 Výmysly hlupáků jsou vlastně hřích,
drzoun je každému odporný.

10 Pokud se budeš v těžký den hroutit,
tvá síla za moc nestojí.

11 Zachraňuj ty, kdo jsou vlečeni k smrti,
ujmi se těch, jež vedou k popravě!
12 Copak chceš říci: „My jsme to nevěděli“?
Tomu, jenž zkoumá srdce, vše jasné je!
Strážce tvé duše o všem ví,
každému jeho skutky odplatí!

13 Jez med, můj synu, vždyť je tak dobrý,
plástev je sladká na patře.
14 Právě tak zachutná tvé duši moudrost –
najdeš-li ji, budoucnost patří tobě,
tvá naděje tě nezklame!

15 Nečíhej, ničemo, u bytu spravedlivého,
neodvažuj se škodit jeho příbytku!
16 Spravedlivý vstane, i kdyby sedmkrát padl,
jediné sklouznutí ale zničí ničemu.

17 Neraduj se, když tvůj nepřítel padne,
nejásej v srdci nad jeho klesnutím.
18 Hospodinu by se nelíbil ten pohled,
mohl by od něj odvrátit svůj hněv.

19 Kvůli zlosynům se nemusíš zlobit,
darebákům nemáš co závidět.
20 Budoucnost nečeká lidi zlé,
svíce darebáků uhasne!

21 Cti Hospodina, synu, a také krále,
nezačínej si s buřiči.
22 Vždyť jejich zkáza přijde nenadále;
jak budou oba trestat, kdo to ví?

DALŠÍ SLOVA MUDRCŮ

23 Zde jsou další slova mudrců:
Stranit někomu u soudu
není vůbec dobré.
24 Kdo omilostní darebáka,
bude proklínán lidmi,
takovému budou spílat národy.
25 Žalobci však bývají oblíbeni,
takoví se jen chvály dočkají.

26 Upřímná odpověď –
na rty polibek.

27 Zvládni svou práci venku,
o své pozemky se postarej,
potom si můžeš stavět dům.

28 Nesvědč proti bližnímu pro nic za nic;
chceš snad oklamávat svými rty?
29 Neříkej: „Zachovám se k němu jak on ke mně,
každému jeho skutky oplatím!“

30 Jednou jsem šel kolem lenochova pole,
kolem vinice někoho, kdo přišel o rozum –
31 všechno bylo zarostlé trním,
všechno pokrývaly kopřivy,
kamenná zídka celá zbořená!
32 To, co jsem viděl, jsem si vzal k srdci,
z onoho pohledu jsem se poučil:
33 Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš,
na chvilku složíš ruce a poležíš;
34 najednou tě jak tulák navštíví nouze,
bída tě přepadne jako loupežník!

Dneska jsem si vybrala dvě dvojverší, která mně upoutala. První z nich je toto:

Neraduj se, když tvůj nepřítel padne, nejásej v srdci nad jeho klesnutím.
Hospodinu by se nelíbil ten pohled, mohl by od něj odvrátit svůj hněv.
Přísloví 24:17-18

Dovedete si představit situaci, kdy se váš nepřítel, člověk, který vám škodí, ocitne na opačné straně a je i jemu nějakým způsobem "ublíženo"? Jak byste se v takové situaci cítili? Dobře? Myslím, že pro člověka je docela přirozené, že si nechce nechat líbit špatné věci a že cítí jisté zadostiučinění, když se vede špatně i darebákovi. Bůh to ví také a proto nám dal tyto verše. A my máme svobodu se rozhodnout jak s tím naložíme. Ale pokud budeme tomu druhému přát něco špatného, o co jsme jiní než ten druhý?

Myslím, že tu nejde o to, že padneme darebovi kolem krku a ještě mu poděkujeme, že nás okradl, napadl či "jen" osočoval. To rozhodně ne. Ale neměli bychom zajít dál. Přát si spravedlnost a přát něco zlého je rozdíl. Ale kolikrát je pro nás ten rozdíl těžko viditelný. A rozhodnout se může být velice těžké! Ale kdo říká, že je život vždy lehký, že ano :-)

A pak tu chci zmínit - vypíchnout - tento verš:

Moudrost dovede postavit dům, šikovnost jej umí upevnit.
Poznání pak jeho pokoje plní majetkem vzácným a překrásným.
Přísloví 24:3-4

K tomu nemám co říct, ale chtěla jsem ho zvýraznit, protože se mi moc líbí.

PŘÍSLOVÍ - 23.kapitola

23. KAPITOLA

¹Když s mocným člověkem k jídlu sedáš si,
dobře si uvědom, co se ti nabízí.
²Neukrotíš-li svoji chuť,
sám si do krku vrazíš nůž.
³Po jeho lahůdkách nedychti –
ten pokrm je totiž ošidný!

⁴Nenič se honbou za bohatstvím,
měj rozum a rychle přestaň s tím.
⁵Jen je zahlédneš, bohatství už tu není,
roztáhne křídla jako orel, k nebi uletí!

⁶Raději nejez pokrm lakomce,
po jeho lahůdkách nedychti.
⁷V duchu jen počítá – je už takový,
když říká, „Jez a pij,“ není upřímný.
⁸Sousta, jež snědl jsi, vyzvracíš,
tvoje lichotky budou zmařeny!

⁹Cokoli říkat tupci je zbytečné,
moudrostí tvých slov jen pohrdne.

¹⁰Neposunuj dávné mezníky,
od pole sirotků dej ruce pryč!
¹¹Jejich Zastánce je totiž mocný –
sám proti tobě povede jejich při.

¹²Veď svoji mysl ke vzdělání,
své uši k řečem poučným.

¹³Své dítě učit kázni neváhej,
dáš-li mu metlou, neumře!
¹⁴Když mu sám metlou nabiješ,
jeho duši z pekla vytrhneš.

¹⁵Bude-li, synu, tvé srdce moudré,
mé srdce zajásá, to mi věř.
¹⁶Celé mé nitro se zaraduje,
budou-li tvé rty mluvit poctivě.

Verš 13 je tak těžký, a i přesto bych o něm ráda něco napsala :-)))

¹³Své dítě učit kázni neváhej,dáš-li mu metlou, neumře!

Trestat své dítě není vůbec jednoduché. Tu zkušenost mám trojnásobnou a dodnes nemůžu přesně říct, kdy jsme chybovali. Byly (a ještě jsou) chvíle, kdy jsme své dítě trestali, a myslím, že to nebylo nutné, stačilo pouze vysvětlovat. Také byly chvíle, kdy trest přijít měl, a nepřišel. Každý chybujeme, nikdo z nás nemá dokonalou moudrost, aby věděl, jak potrestat své dítě tak, aby to bylo stoprocentně správné. Člověk totiž může svému dítěti ublížit - když nepotrestá nebo když to naopak přehání. Vidím v rodinách kolem (a i my jsme toho zářným příkladem), že člověk to většinou u provorozeného potomka přehání (na obě strany). Naší provorozené dceři je dnes osmnáct let a i teď to má ze všech dětí nejtěžší a nejpřísnější - pořád je totiž ta první, na které se učíme ...

Teď vidíme, že věci, na které jsme kladli obrovský důraz, a u kterých jsme si mysleli, že je nutné je dostatečně potrestat, tak dodatečně zjišťujeme, že to vůbec důležité nebylo, že stačilo vysvětlit a počkat. Mysleli jsme, že pokud nebudeme trestat často, tak špatně vychováváme. Teď vidíme, že jsme některé věci neměli tolik lámat přes koleno. To bylo hlavně v období, kdy naše dcera byla malá.

Na druhou stranu také vidíme, že jsme některé věci podcenili, a to bylo zase hlavně v předpubertální době a v počátku tohoto (pro obě strany :-)) těžkého období. Proto se snažíme u druhého i třetího dítěte přitlačit a podchytit ty věci dřív, než nastanou.

Jsou rodiny, kde děti nikdy přes zadek neplácnou, ať provádí cokoliv. Jsou rodiny, kde děti fyzicky trestají za každou hloupost. Bůh nám říká, že nemáme šetřit metlou, že dítě po výprasku nezemře, naopak mu život "zachrání", protože ho tím učíme vyhnout se špatným věcem. Nemyslím, že nás tím Bůh navádí k tomu používat fyzické tresty za každou cenu. Jsou ale chvíle, kdy trest přijít musí - tehdy, když naše dítě lže, když podvádí, když záměrně ubližuje někomu druhému, když je drzé k dospělým lidem, kdy nás nerespektuje ......

Můj manžel je typ kliďase, který když trestal naše děti, tak vždycky předtím zasednul a s dítětem probíral, co udělalo, proč je to špatné, a proč musí dostat naplácáno. Já jsem nikdy trestat neuměla, většinou mě popadl vztek a dítěti jsem nařezala. Proto jsem radši (pokud to šlo) nechávala tyto tresty na manželovi. Nejsem vám dobrým příkladem, protože se také stávalo, že nás syn prosil, abych ho potrestala já. Věděl, že to bude rychlé a nebude to tolik bolet .... Musím se to pořád učit, i když teď "metlu" používáme už jen občas a pouze na našeho nejmladšího.

Najít tu správnou cestu, aby člověk pro své pohodlí netrestal málo, anebo to naopak nepřeháněl, je moc složité. Věřím, že s tím bojují všichni rodiče. Každý normální rodič miluje svoje dítě a chce, aby z něj vyrostl slušný člověk. Někdy je to tak hrozně těžké - vychovávat. Je to ta nejtěžší a nejdůležitější práce na světě. Musíme se modlit, aby nám v tom Bůh pomáhal, aby nám dával moudrost - JAK vychovávat, KDY trestat a KDY metlu nepoužívat....

Ať se nám všem daří!

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 22.kapitola

1 Jméno je cennější než spousta peněz,
nad stříbro a zlato je být oblíben.

2 Boháč a chudák mají společné jedno:
Stvořitelem obou je Hospodin.

3 Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí,
prosťáčci však jdou dál, až na to doplatí.

4 Výsledkem pokory a úcty k Hospodinu
je bohatství, sláva a život.

5 Trnitá a zrádná je cesta zvráceného,
komu je život drahý, drží se daleko.

6 Zasvěcuj dítě do jeho cesty –
nesejde z ní, ani když zestárne.

7 Boháč panuje nad chudáky,
dlužník je věřitelovým otrokem.

8 Kdo seje bezpráví, sklidí neštěstí;
jeho hrůzovláda pomine.

9 Požehaný je ten, kdo je štědrý;
i o chleba se dělí s chudákem.

10 Vyžeň drzouna a zmizí rozepře –
konec hádek i urážek!

11 Kdo z čistého srdce miluje,
kdo má ušlechtilost na svých rtech,
bude mít krále za přítele.

12 Hospodin střeží vědění,
úmysly podvodníků ale překazí.

13 „Venku je lev!“ říká lenoch.
„Na ulici přijdu o život!“

14 Ústa svůdkyně jsou bezedná jáma,
kdo hněvá Hospodina, do ní se propadne.

15 Nerozumnost vězí v srdci dítěte,
trestající metla ji však vyžene.

16 Kdo drtí chudé, aby se obohatil,
a dává bohatým, skončí v chudobě.


SLOVA MUDRCŮ
17 Nakloň své ucho a slova mudrců slyš,
své srdce věnuj mému vědění.
18 Příhodné bude, když zachováš je v nitru,
budou-li pohotově vždy na tvých rtech.
19 Dnes právě tebe mám v úmyslu učit,
abys na Hospodina pevně spoléhal.
20 Třicatero rad jsem pro tebe sepsal –
je v nich poučení a vědění,
21 abys poznal výroky spolehlivé pravdy
a předával ji těm, kdo na ni čekají:

22 Neodírej chudáka – je přece chudák;
u soudu neutlačuj ubohé.
23 Sám Hospodin se jejich pře ujme
a vydře duši těm, kdo vydírají je!

24 Neměj za přítele vznětlivého muže,
se vzteklým člověkem se nespolčuj,
25 jinak se přiučíš jeho zvykům,
do pasti uvrhneš duši svou.

26 Nepatři k těm, kdo se upisují,
nezaručuj se za půjčky.
27 Proč bys měl přijít i o vlastní lůžko,
až nebudeš mít čím zaplatit?

28 Neposunuj dávné mezníky,
které tví otcové vztyčili.

29 Hleď – kdo je mistrem svého díla,
v královských službách octne se;
nepatrným lidem sloužit nebude.

Tak v dnešní kapitole jsem našla podtrhnutý verš 6 "Zasvěcuj dítě do jeho cesty - nesejde z ní, ani když zestárne."

Myslím, že si každý uvědomujeme, jak důležité je své děti učit a vychovávat. Tak jako se dítě v dětství učí co je dobré i špatné, tak pak bude v dospělosti i jednat. Když budeme v dítěti pěstovat vztah s Bohem, máme větší pravděpodobnost, že i v dospělosti bude chtít naše dítě s Bohem spojit svůj život. Musíme si proto dát veliký pozor, jaký příklad svým dětem ukazujeme. Pokud se naše jednání a chování mění podle nálady, lenosti či preferencí, může to mít na naše děti poměrně negativní vliv.

Jednou jsme byli v jedné rodině na obědě. Honza byl požádán, aby vedl před jídlem modlitbu. Musím říct, že mě zarazilo, že se před tím nevypnulo rádio a tudíž jsem se na modlitbu nemohla ani moc soustředit. Říkala jsem si, že u nás doma je to první věc co uděláme, ztišíme vše, co by nás mohlo rušit. Děláme to už automaticky, ani mi to nepřijde a teď najednou to byla jak rána do hlavy...říkala jsem si, jak se mohou v takovém prostředí pomodlit. No a pak jsem mluvila s chlapcem z té rodiny a ten mi přiznal, že se moc před jídlem sami nemodlí. To mnohé vysvětlilo.

Ale jaký příklad to pro ně je? Akorát ten, že Bůh není tak důležitý, aby stálo za to, vypnout hluk a připravit svou mysl na rozhovor s naším Stvořitelem. Můžeme říct, že je to jen drobnost, ale kdo ví, kam to povede dál? Zůstane jen u toho? Pokud máme zájem o Boha, měli bychom vytrvat ve všem, co pro Boha můžeme dělat. To znamená, že i každá modlitba před jídlem je vítaná a Bohu milá. Když se ale rozhodneme něco vynechat, co nás udrží před tím, abychom příště nevynechali ještě něco jiného? Třeba čtení Bible, studium s ostatními či rovnou bohoslužbu? Každá naše úleva je vstupním lístkem pro hřích, pro Satana.

A dnes zmíním ještě jeden verš: 24-25 "Neměj za přítele vznětlivého muže, se vzteklým člověkem se nespolčuj, jinak se přiučíš jeho zvykům, do pasti uvrhneš duši svou."

Trošku to souvisí i s veršem, který jsem tu předtím probírala. Já sama na sobě vidím, jak mě ostatní lidé mohou svým způsobem ovlivnit. Pokud jsem v příjemném prostředí, mezi lidmi, kteří se k sobě moc hezky chovají, nečiní mi žádný problém, abych se tak chovala taky. Ale jednou jsem strávila víc času mezi dvojicí, která se k sobě chovala vztekleji a pak se mi jednou stalo, že jsem se na Honzu nechtěně "utrhla". Samotnou mě překvapilo, jak moc jsem byla v tu chvíli ovlivněna prostředím. Dost mě to pak mrzelo. A teď si představte, že se v takovém prostředí pohybujete delší dobu, dovedete se udržet a nenechat se ovlivnit? Co třeba vaše děti? Když budou vyrůstat v prostředí hádek a zloby, vyrostou z nich vyrovnané klidné osoby, kterým bude hašteřivost a zlost cizí?

A tak se opět dostáváme k tomu, že Bůh ví, co je pro nás dobré a abychom to snáze našli a poznali, dal nám to zapsat do Bible. Máme tu vše, co potřebujeme - jen začít číst a nechat tím ovlivnit svůj život.

Hezký den,
Monika

PŘÍSLOVÍ - 21.kapitola

21. KAPITOLA

¹Královo srdce je v Hospodinově ruce –
jak vodní strouhu je směruje, kam chce.

²Člověk má všechny své cesty za správné,
srdce však zpytuje Hospodin.

³Když se děje spravedlnost a právo,
Hospodin to má raději než oběti.

⁴Povýšené oči, naduté srdce,
úsilí ničemů – to vše je hřích.

⁵Plány pracovitých vedou k zisku,
zbrklost přináší jenom chudobu.

⁶Poklady získané lživými řečmi
jsou pomíjivá marnost, smrtelná past.

⁷Darebáci budou smeteni vlastní krutostí;
konat spravedlnost totiž odmítli.

⁸Cesta podvodníka je klikatá,
povaha čistých je upřímná.

⁹Lepší je stěhovat se do kouta na střechu
než s hašteřivou ženou sdílet dům.

¹⁰Darebák tíhne ke zlu celou svou duší,
nebude laskavý ani k příteli.

¹¹Když trestají drzouna, prosťáček zmoudří,
když vzdělávají moudrého, dojde poznání.

¹²Spravedlivý se učí na domě darebáka:
darebáci jsou sráženi pro svou zkaženost.

¹³Kdo dělá, že neslyší volání ubožáka,
nebude vyslyšen, až bude volat sám.

¹⁴Tajný dárek dokáže utišit hněv,
postranní úplatek i velkou zuřivost.

¹⁵Poctivému je radostí prosazení práva,
pro bídáky je to však záhuba.

¹⁶Z cesty rozumu kdo ztratil se,
ve shromáždění mrtvých spočine.

¹⁷Milovník radovánek je vlastně chudák;
milovník přepychu a vína nebude bohatý.

¹⁸Darebák bude výkupným za spravedlivého,
na místě poctivých se ocitne podvodník.

¹⁹Lepší je bydlet někde v pustině
než s hašteřivou ženou hádat se.

²⁰Moudrý má doma olej a vzácné poklady,
tupec však všechno rozhází.

²¹Komu jde o spravedlnost a soucit,
nalezne život, spravedlnost a slávu.

²²Do města siláků vnikl moudrý
a zbořil pevnost, na niž se spolehli!

²³Ten, kdo si hlídá ústa a jazyk,
chrání svou duši před trápením.

²⁴Nadutý domýšlivec se drzoun jmenuje,
jeho zpupnost nezná žádnou mez.

²⁵Lenocha umoří jeho vlastní touhy,
jeho rukám práce nevoní.
²⁶Celý den jenom toužebně touží,
spravedlivý však rozdává a neskrblí.

²⁷Sama ohavnost je oběť ničemů,
zvlášť když se obětuje ze zlých úmyslů!

²⁸Falešný svědek bídně zhyne;
poslední slovo má, kdo umí naslouchat.

²⁹Darebák jde a na nic nedbá,
poctivý však svou cestu zvažuje.

³⁰Žádná moudrost, žádná šikovnost,
žádná rada na Hospodina nestačí.

³¹Kůň bývá chystán pro den boje,
Hospodinovo je však vítězství.

Když jsem si pročítala 21. kapitolu, uvědomila jsem si, že verš 9 je to pravé, o čem chci dnes psát.

⁹Lepší je stěhovat se do kouta na střechu, než s hašteřivou ženou sdílet dům.

Zrovna včera jsem si totiž povídala se svoji babičkou o něčem podobném. Babička je hodně stará a taky hodně nemocná. Cítí, že z ní pomalu odchází život a nese to docela statečně. Jenže zrovna včera se konal pohřeb jednoho jejího kamaráda.... A babičce z toho bylo těžko.

Babička má chatu v malé osadě, kde je dohromady asi 10 chatiček. Chaty si všichni stavěli vlastníma rukama, všichni také pochází z jednoho podniku, a tak si pořídili parcely společně. Takže tahle partička se sjížděla víkend co víkend na chatách a trávili spolu hodně času. Taky společně stárli ... Dnes jsou to většinou babičky a dědečkové mezi 80-90 lety. I přesto se zdravotně drží a teď tedy zemřel první z jejich party. Protože babička přišla nedávno z nemocnice, nemohla na pohřeb jít a bylo vidět, že ji to trápí. A tak jsme si aspoň o panu Bláhovi vyprávěly..

Když zemřel děda a časem babička přestala řídit, vozili ji na chatu právě Bláhovi. Babička říkala, že na ty cesty hrozně ráda vzpomíná. A proč? Protože Bláhovi byli manželé, kteří se k sobě vždycky chovali moc hezky, měli spolu opravdu krásný vztah. Babička říkala, že bylo moc povzbuzující být v jejich společnosti. Měli velký smysl pro humor, dělali si ze sebe srandičky a z každého slova byla vidět jejich láska. I když jim bylo 85 let ... Pan Bláha se ke své ženě choval vždycky galantně a paní Bláhová na svého muže nikdy nebyla drzá, nikdy na něj "neštěkala" a on se nikdy nepotřeboval stěhovat do kouta na střechu, aby měl od ní pokoj.

My jsme měli nedávno návštěvu, přijeli naši blízcí známí z Ameriky. Oba už jsou taky starší a taky nemocní. Charlie je učitel Bible a je to člověk velice laskavý a hodný. A proč to píšu? Jsem totiž taky moc ráda v jejich společnosti. Žijí spolu přes padesát let a pořád je na nich vidět, jak se mají rádi. Je vidět, že hlavou rodiny je Charlie, ale zároveň je vidět, jak miluje, když za něj Marie některé věci vyřídí. Občas se pohladí po ruce, často se smějí, laskavě se špičkují. Přesně takhle bych si představovala vztah se svým mužem za dalších třicet let. Ani Charlie nemusí utíkat před svou ženou na střechu ani na poušť (verš 19).

Naopak znám dvojici, v jejíž přítomnosti není příjemné pobývat. Často se hádají, jsou na sebe zlí a vůbec jim nevadí, že tam nejsou sami. Ta žena je hodně netrpělivá a popudlivá, často se uráží. Stejně tak jako její manžel - ten hned "vypění" a nejde pro ošklivé slovo daleko. Tam by ta střecha a pustina byla na místě. Tam by o samotě bylo lépe jednomu i druhému.

Každý vztah dá obrovskou práci, když chceme, aby za něco stál. A když vidíme, jak je dvěma lidem spolu hezky, věřte, že jim to dá také hodně práce a úsilí, není to zadarmo. A když se člověk snažit přestane, také si zároveň přestane vážit jeden druhého. A co vy? Chtěli byste, aby lidé byli rádi ve vaší společnosti a vzpomínali na vás stejně jako babička na Bláhovi, anebo je vám to úplně jedno - ať si lidé myslí, co chtějí?

Pokud máte doma někoho blízkého, běžte za ním, obejměte ho a řekněte mu, že ho máte rádi. Bude vám krásně, uvidíte.... (jdu to hned zkusit :-))).

Pavla