pondělí 29. srpna 2011

O zmrzlině a odpuštění...

Znáte to, vždycky se najde někdo, kdo si vás bude kvůli něčemu dobírat. Ať už v dobrém nebo ve zlém. Já tu chci mluvit o té první variantě. Máme kamaráda, je to američan, který zde v Čechách učí Bibli, který zastává názor, že zmrzlina je vhodná pro děti jakéhokoli věku. Nejlépe, kdyby ji servírovali rovnou v porodnici :-) A tak, jakmile se v jeho blízkém okolí objeví miminko, přesvědčuje maminku o výživových hodnotách zmrzliny a jak miminko už vlastně touží zmrzlinu ochutnat :-))

Vždy jsem se tomu smála, ale letos došlo i na mně. Jako každý rok jsme se vydali na letní biblické studium do Kamenice nad Lipou a tam už je taková tradice, že se chodí s dětma do místní cukrárny na zmrzlinu. A tak se stalo, že jsem se vrátila z přednášky, která byla určená jen ženám a už u mně byl zmíněný kamarád a ptal se, zda mu odpustím, když mi řekne, že dal naší dceři ochutnat zmrzlinu..... Jelikož vím, že Honza (můj manžel) by to nedopustil, smála jsem se. Ale jen do chvíle, než mi Honza řekl, že na chvilku dcerka byla u někoho jiného, aby si i on mohl objednat nějakou tu dobrotu.

A ten náš kamarád se dožadoval odpovědi. "Odpustíš mi?" Hlavou se mi honily všelijaké myšlenky, ale žádné nebyly zrovna hezké. Představa, že někdo zná náš názor na věc a obejde ho mě neskutečně rozčilovala. Nemluvě o zdravotní stránce věci. Rozhodně jsem v hlavě neměla myšlenku na odpuštění. To tedy opravdu ne. Už totiž chápu, proč se říká, že se žena rve za své dítě jako lvice. Mě stačilo takhle málo a už jsem pomalu tasila "drápy" :-))

"Odpustíš mi? Bůh mi odpustí, co ty?" Stále se dožadoval mé odpovědi. A já cítila, že to nejde. Nemůžu mu odpustit. Ale co to se mnou je? To jsem správná křesťanka? To je biblické chování? Nemohla jsem pochopit, proč je to pro mně tak těžké. A pak mi to došlo...a mohla jsem odpovědět. "Já bych ti odpustila, ale musel bys to myslet vážně. Jenže na tobě vidím, že to vážně nemyslíš." ZÁSAH.

"Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: "je mi to líto", musíš mu odpustit."
Lukáš 17:3-4




No, nakonec jsem byla přesvědčena, že Terezka svou první zmrzlinu neochutnala - i když je to prý veliká škoda - protože něco takového by nám ten náš kamarád neudělal. Ale byl přesvědčivý, to tedy ano. A já už vím, že jen tak slepě někomu neodpustím. Bůh totiž po nás žádá odpuštění, ale jen pokud ten druhý té věci opravdu lituje.

úterý 16. srpna 2011

Kdo mi naslouchá?

V uplynulém měsíci se mi několikrát stalo, že jsem na někoho mluvila a ten dotyčný neposlouchal. Bylo mi to trapné a také mě to mrzelo. Zvlášťě, když u toho byl i někdo další, kdo to celé viděl - teď tedy zrovna pokaždé můj manžel Honza. Opravdu jsem se cítila mizerně. Když už se mi to stalo asi potřetí, přistoupil ke mně a řekl mi, ať se tím netrápím, že on mi naslouchá.

Ale to bych nebyla já, abych to neřešila. Možná mluvím moc potichu nebo to bylo tak nezajímavé, že to nechtěli poslouchat....ale takových chvil ještě bude.... Určitě potkám mnoho lidí, kteří nebudou poslouchat, co zrovna řeknu, měla bych se s tím smířit.... A pak mě napadlo, že je tu někdo, kdo mi naslouchá za všech okolností. Ať už mluvím potichu nebo to není zrovna moc duchaplné. Nemusím se ani bát, že se mi bude smát. Chce slyšet všechno, moje prosby, moje díky, moje vyznání.....

Miluji Hospodina, protože vyslýchá
můj hlas v mých modlitbách.
Své ucho ke mně naklání,
ať k němu volám kdykoli.
Žalm 116:1-2

To Bůh mi naslouchá a neujde mu jediné moje slovíčko. On chce, abych k němu promlouvala. A pokud to bude jeho vůle, tak mi splní má přání. Vyslyší moje modlitby, tak jako vyslyšel modlitby jiných.


zdroj obrázku

Například Hana se k němu úpěnlivě modlila, aby mohla mít dítě. A Bůh ji vyslyšel a ona počala syna Samuela. Naši kamarádi, stejně jako my, měli stejný problém. A my máme Terezku už doma a oni už se brzo dočkají dvojčátek! Moc jsme se za ně modlili a jeden náš společný známý pronesl, že jsme se asi modlili hodně, když čekají dětičky rovnou dvě :-) Ale i když je to taková úsměvná poznámka, tak má něco do sebe. Nechci už nikdy podceňovat sílu modlitby.

Bůh může cokoliv a já nesmím pochybovat. A víte co? Také já mu chci naslouchat. Chci být dobrým posluchačem, jako je Bůh mým. Protože každý je rád, když mu někdo naslouchá...to vím z vlastní zkušenosti :-)