sobota 14. května 2011

Dům v srdci

Nestaví-li dům Hospodin,
marně se namáhají, kdo jej stavějí.
Nechrání-li město Hospodin,
marně bdí jeho ochránci.
Žalm 127:1


Dostala se mi do rukou knížečka "Boží moudrost pro matky" (God´s Wisdom for Mothers), která je plná vybraných veršů z Bible. Když jsem jí listovala, tak mě poměrně rychle zaujal výše zmíněný verš. Tak nějak mně oslovil, že jsem si jej nalistovala ve své Bibli a zvýraznila si ho.

A zrovna dneska jsem se byla projít s kočárkem a brázdila okolí domova. Ráda si prohlížím domy, představuji si, jak to asi vypadá uvnitř a kdo tam asi bydlí. Vybírám si domek, který by se mi líbil, kde bych chtěla bydlet, kdyby mi to někdo nabídl :-) (ne ne, jsem spokojená tam kde jsem).

A pak jsem si řekla "co se může stát s domy, které člověk postaví?" Mohou spadnout. No kdybych je stavěla já, tak určitě :-) Ale i když je postaví odborník, mistr svého oboru, tak se pořád mohou zbortit. Může přijít zemětřesení nebo záplava a dům se sesype jako hromádka karet.

Tento verš však nepředpokládá, že v momentě, kdy budeme stavět dům, budeme volat Boha, aby přišel a pomohl. Aby míchal maltu a pokládal cihly. Myslím, že tu nejde o materiální dům, ale o duchovní. Náš dům, náš domov, by měl být protkán Bohem. To je to důležité, na čem záleží. Ano, může přijít zemětřesení a dům opravdu spadne. Ale pokud v našem životě bude Bůh, tak ten jeho příbytek, který máme v srdci, ten zůstane.

čtvrtek 5. května 2011

Biblická kuchařka

Tento týden sleduji pořad Prostřeno s velmi smíšenými pocity. Většinou mě oslovuje díky zajímavým receptům a zároveň se bavím tím, jak kdo bydlí. Je zajímavé nakouknout lidem do bytů či domů a s jejich svolením se porozhlédnout po místech, kde každodenně tráví čas. Kolikrát jsem mile překvapena, jak si lidé umí svůj domov vyzdobit, sladit a barevně uspořádat. Ale tentokrát víc jak dobré jídlo či design se tento týden ukazují povahy lidí, jejich schopnost empatie, slušnosti a vychování.

Abych trošku přiblížila situaci z tohoto pořadu. Mladá dívka, která vařila už v pondělí a tudíž je ohodnocena a nemá co ztratit se ve středu pravděpodobně trošičku posilnila alkoholem a rozhodla se vyprovokovat ostatní soutěžící, aby si mezi sebou řekly, co si o sobě myslí. Jenže se to zvrhlo v děsivé hádky, sprostá slova a úprk soutěžících od stolu. Chudinka hostitelka, jediná starší dáma, která celé odpoledne vařila a pak díky této situaci přišla o strávnice, které by jídlo dojedly. Dnes to pokračovalo v menším měřítku. Provokatérka byla usazena k samostatnému stolu, ale i to nebránilo jejím většinou nelibým komentářům. Bylo zajímavé sledovat, jak se k tomu každá ze soutěžících postavila.

Přemýšlela jsem, jak bych se asi zachovala já sama, kdybych v ten středeční večer seděla právě u jejich stolu a byla svědkem této situace. Zda bych byla v klidu, nezasahovala do hádky, snažila se zůčastněné uklidnit... Jsem zbrklouš, takže se obávám, že by mě to mohlo svádět k tomu, že bych se přidala k hádce. Věřím, že bych nebyla sprostá, ale hlas bych pravděpodobně zvýšila.

"Záplava slov se bez hříchu neobejde, rozumný drží svůj jazyk na uzdě." Přísloví 10:19

"Rty spravedlivého znají, co se sluší, ústa darebáků však jen zvrácenost." Přísloví 10:32

"Ústa bezbožných ubližují bližním, spravedlivé zachrání jejich vědění." Přísloví 11:9

A tady jsme v knize Přísloví, kde je mnoho veršů, které by se právě v této situaci daly uplatnit. A pak že je Bible stará kniha. Pomáhala tehdy a může pomáhat i dnes. Je plná pravdy a pomoci. Je to taková biblická kuchařka. Jsou tam recepty na každodenní život. Proto doufám, že pokud se dostanu do podobné situace, budu jednat jinak. Schovám to své zbrklé já, třeba i napočítám do deseti a pak teprve začnu mluvit. Doufám, že si vzpomenu na Boha, poprosím ho tiše o pomoc a budu jednat tak, jak to po mně Bůh chce. Nejde o to být ten nejhlasitější či mít poslední slovo. Jde o slušnost, empatii a vychování.

Nejsem dokonalý člověk, ale s Bohem jde vše mnohem líp.