čtvrtek 17. dubna 2014

PŘEDNÁŠKA

NEUVĚŘITELNÉ DĚJINY DÁVNÉHO BABYLÓNA
    
HISTORII ZNÁME, PROTOŽE SE ODEHRÁLA. DOKÁZAL VŠAK NĚKDO POPSAT HISTORII   DŘÍV, NEŽ SE ODEHRÁLA?
MŮŽE ČLOVĚK IGNOROVAT AUTORA KNIHY, JEŽ DETAILNĚ PŘEDPOVÍDÁ BUDOUCNOST?
A JAK SE HISTORIE BABYLÓNA TÝKÁ OSOBNĚ VÁS A VAŠÍ BUDOUCNOSTI?
  
DATUM:                                         středa  23. 4. 2014
ČAS:                                                18.30 hod.
MÍSTO KONÁNÍ:                          TYRŠŮV DŮM, ÚJEZD 40,
                                                           II. VCHOD, 2. PATRO (vchod též z Všehrdovy ulice)
PŘEDNÁŠÍ:                                     Mike Morrow
VSTUP ZDARMA
PO PŘEDNÁŠCE BUDE ČÁST VĚNOVANÁ OTÁZKÁM A ODPOVĚDÍM                                                                          
INFORMACE, DOTAZY: 777 630 724    to-morrow@volny.cz

středa 9. dubna 2014

POMOCNÁ RUKA

V mém minulém článku jsem psala o tom, jak prožíváme a snažíme se vypořádávat se starostmi, trápeními, bolestmi ... Dnes bych chtěla přidat "pomocnou ruku".

                                                             Obrázek: www.wallcoo.com


Nikdo není na světě sám. Všichni máme Boha, ať už o něj stojíme nebo ne. Ale také máme rodinu, kamarády, přátele, bratry a sestry.
Bůh nám říká jasně, že si máme v těžkých chvílích navzájem pomáhat - ať skutky, slovem anebo někdy stačí druhému jen naslouchat a držet ho za ruku - to je někdy mnohem lepší než stovky slov.
Je třeba se naučit respektovat situaci, která už nastala, nevyptávat se, proč se do takové situace dostal, nevypočítávat, co všechno udělal špatně, co měl udělat jinak ... Sami víme, jak je nepříjemné, když se nám něco stane, a druhý hned zareaguje: "Já to říkal, já to věděl, že to takhle dopadne" ... Pomůže nám to v této chvíli?

 Naučit se být laskavý, ohleduplný a opravdu nápomocný je shrnuto v Římanům 12:15 - "Radujte se s radujícími, plačte s plačícími" a také v Příslovích 25:20 - "Obírat o šaty v chladný den, nalévat ocet do rány - totéž je truchlivému zpívat písničky".

V Galatským 6:2 je psáno: "Neste břemena jedni druhých - tak naplníte Kristův zákon". Dnes se moc nenosí všímat si ostatních a pomáhat si. Lidé si většinou řeknou, že mají svých starostí dost, že neví, kam dřív skočit, že toho mají tolik ... Výmluvy, samé výmluvy. Každý z nás v sobě najde dost síly, aby druhému pomohl. A čas? Myslím, že většina z nás si vždycky najde čas na svůj oblíbený seriál, na procházku, na výlet, na chatu, na kino, na .... Takže další výmluva... Jak se říká - když se chce, všechno jde.
V souvislosti s tím jsem si četla básničku, která se jmenuje "Břemena" - a tenhle úryvek se mi hodně líbil:
"Proč se tahat druhým s břemeny? Životem jdou rychleji ti, co nic nenesou a ničím se nezatěžují. Kde jsou dřív v životě? U jeho východu ..."

V 1.Petrovi 3:8 nám Bůh říká: "... buďte všichni svorní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a skromní".
Není to vždycky jednoduché, pomáhat druhým v jejich trápeních, ale důležitá je snaha. Nedávno jsem slyšela vyprávění o ženě, která vážně onemocněla a skončila v nemocnici. Doma zůstal manžel a dvě malé děti. Otec musel chodit do práce, a tak si kamarádky udělaly harmonogram výpomoci a pravidelně se střídaly v hlídání dětí, vaření, úklidu ... I pro nás by měla být samozřejmost pomoci druhým, pokud je to alespoň trochu možné.

Moc se mi líbí verše v Žalmech 145:8+9 "Hospodin je milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý! Ke všem je dobrotivý Hospodin, on cítí s každým ze svých stvoření!" Zkusme si příště, až si budeme říkat, že máme svých starostí a trápení dost, a tak máme právo být slepí k ostatním, kteří potřebují pomoci, na tyhle verše vzpomenout. Buďme k sobě navzájem laskaví, dobrotiví a soucitní. Vždyť druhé největší přikázání, které nám Bůh dává, je: "Miluj bližního svého ...".

Krásný den,

Pavla

úterý 18. března 2014

Přednáška - Odsunula moderní věda Boha do oblasti fantazie?


DOVOLUJEME SI VÁS POZVAT NA KŘESŤANSKOU PŘEDNÁŠKU NA TÉMA

Odsunula moderní věda Boha do oblasti fantazie? 

Či naopak přináší důkazy o Božské inteligenci?

Stojí všichni vědci proti Bohu? 

Může racionálně uvažující člověk věřit v Boha?

Má obyčejný člověk možnost dopátrat se pravdy?
                                                                                                                                      



DATUM:                            středa  19. 3. 2014

ČAS:                                   18.30 hod.

MÍSTO KONÁNÍ:             TYRŠŮV DŮM, ÚJEZD 40,
                                            II. VCHOD, 2. PATRO (vchod též z Všehrdovy ulice)

PŘEDNÁŠÍ:                       Jan Vlček

VSTUP ZDARMA 
PO PŘEDNÁŠCE BUDE ČÁST VĚNOVANÁ OTÁZKÁM A ODPOVĚDÍM                                          
INFORMACE, DOTAZY: 777 630 724  to-morrow@volny.cz

724 122 088  vlcak76@email.cz

neděle 16. února 2014

TRÁPENÍ A STAROSTI

Každý z nás, čas od času, prožívá trápení, starosti, problémy ... Můžeme mít strach z operace, můžeme být v cizině a mít silný stesk po domově, můžeme mít starosti v práci, s dětmi, ve vztahu, v církvi. Ale ať je naše trápení jakékoliv, vždycky je tu recept, který nám předepisuje Bůh.

V Jakubovi 5:13 čteme: "Má někdo z vás trápení? Ať se modlí. ...."
Podobně ve Filipským 4:6-7: "O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši".

My si často představujeme a přejeme si, aby náš život byl procházka růžovým sadem - měly by nás potkávat jen samé pěkné a příjemné věci, měli bychom se setkávat jen s milými lidmi, měly by se nám vyhýbat nemoci a starosti, prostě život by měl být jen fajn. Ale Ježíš nám takový život neslibuje. V Matoušovi 6:34 říká: "Nemějte starost o zítřek, zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení". Takže tady se dozvídáme, že nejen dnešek měl starosti, ale i zítra nás čekají.

Starosti a trápení nese každý člověk jinak a taky se s nimi jinak vypořádává a bojuje s nimi - někdo své starosti řeší sám, introvertně, ve skrytu. Jiní lidé o starostech potřebují mluvit, potřebují se někomu svěřit, s někým svoje trápení sdílet - s přítelem, s někým z rodiny, někdo hledá třeba pomoc u psychologa.

Někdy můžeme mít pocit, že už naše trápení nemůžeme unést, nebo jsou to někdy takové starosti, které nemůžeme s nikým dalším rozebírat. Ale ať jsou naše starosti nicotné nebo velmi vážné, vždycky je máme vkládat do modliteb. Bůh nám slibuje, že nás nevystaví zkouškám, které bychom nebyli schopni unést - 1.Korintským 10:13: "Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti, uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát".

Nedávno jsem četla článek v novinách o tom, jak ministerstvo obrany nakoupilo pro vojáky Bible se speciálním obalem, aby vydržely v extrémních podmínkách. Zajímala mě diskuze lidí a překvapil mě hned první komentář: "Myslím, že toto není nutné obhajovat. Jsem sice ateista, ale věřím, že ve složitých situacích, do jakých se vojáci dostávají, jim Bible může být velkou oporou." A ještě překvapivější bylo, že se k tomuto komentáři klonilo hodně lidí. Takže tu máme lidi, kteří nevěří v Boha, ale uznávají, že zrovna Bible může být pro člověka oporou. A co my - věřící? Je nám to taky tak jasné? Určitě hned sáhneme po Bibli a snažíme se, aby na nás působila Boží moudrost? Nebo se snažíme svoje problémy a trápení řešit sami - svým rozumem a svou moudrostí?

Kdesi na internetu jsem četla o tom, co vlastně je "utrpení". A protože se mi to moc líbilo, dovolím si text opsat:
CO JE UTRPENÍ? - Utrpení je oblast, kterou nemůžeme ovládat. Je to oblast, ve které se učíme vydat se Boží vůli. Je to výcvikové místo, kde padáme na své tváře a končíme pláčem: "Pane, nemohu to zvládnout". A On odpovídá: "Dobře, já to zařídím. Ale všechno mi odevzdej: své tělo, mysl, srdce, všechno ... a úplně mi důvěřuj".
Nevím, jestli jste prožívali někdy takové soužení, že jste si říkali, že takovou situaci už nemůžete zvládnout, že jste na dně, že už třeba nikdy nebude líp. Ale pokud se do takové situace dostanete, myslete na verš, který mně moc pomáhá. Izaiáš 41:13: "Neboť já Hospodin jsem Tvůj Bůh, který tě bere za ruku a říká: "Neměj strach, já sám ti pomáhám!".
Co mě může víc uklidnit, víc mi pomoci, než to, že mám vedle sebe někoho, komu na mně tolik záleží? Někoho, kdo naslouchá mým trápením, někoho, komu stojím za to, aby mi vždy pomáhal a ještě mě při tom držel za ruku?. Někoho, pro koho jsme tolik důležití.






sobota 15. února 2014

Spolubydlící

Mám spolužačku, která sdílí - pro mně - odvážné fotky na Facebooku. Není to vyloženě nahota, spíš spodní prádlo, plavky a podobně, ale já si říkám, že něco takového bych sama neudělala. Myslím, že mé tělo by měl vidět můj manžel a ne stovka přátel, kteří jsou na můj FB účet napojeni. A tak jsem neodolala své zvědavosti a začala si s tou spolužačkou psát, protože mně zajímalo, jestli jí takové fotky doma procházejí bez problémů...


...a dostalo se mi odpovědi, že je to její věc a přítel nemá do jejích aktivit co mluvit. Může si dělat co chce a nenechá se nikým omezovat. Dále jsem se dozvěděla, že vlastně s přítelem žije jen jako spolubydlící a city jsou spíš z jeho strany než z její. Celá ta věc mi zůstala v hlavě a tak jsem o tom přemýšlela. Je opravdu hrozné zůstávat ve vztahu, kde není oboustranná láska a navíc získat dojem, že si tedy mohu dělat co se mi zlíbí a ten druhý k tomu nemá co říct. Ale jak jsem si to promýšlela z různých úhlů, došlo mi, že něco takového se děje i v jiném vztahu. V našem vztahu k Bohu. I Bůh k nám chová zamilované city. Miluje nás a to i přes naše chyby. A jak se chováme my? Vracíme mu stejně? Neubližujeme mu svým chováním, jednáním? Bereme na něj ohledy a nebo se chováme tak, jak chceme my s tím, že nám do toho nemá kdo mluvit?

A tak si říkám, jsme s Bohem jen spolubydlící? Představuji si svůj život z jiné perspektivy. Vkládám ho na Facebook a vím, že všichni moji přátelé tak mohou vidět vše, co jsem tam vložila. Vidí mé skutky, mé myšlenky, má rozhodnutí. A pokládám si otázku - mám se za něco stydět? Dělám něco špatně? Nejraději bych si odpověděla, že ne, vše je v pořádku a nikdo nemůže nic namítnout. Ale je tu Bůh a před ním prostě nemám šanci obstát. Ne, jsem člověk, který dělá chyby, který dělá špatná rozhodnutí a samozřejmě hřeší. Ale jedna věc je jiná. Nemyslím si, že Bohu do toho nic není. Že by neměl právo do toho nějak zasahovat nebo že by mi snad nemělo záležet na tom, co si o takovém počínání myslí. Neberu ho jako spolubydlícího, který se tak nějak vyskytl v mé blízkosti. Je to partner, stejně jako můj manžel. Záleží mi na tom, co vidí, když se na mně podívá. Záleží mi na tom, aby souhlasil s tím, co dělám a jak se rozhoduji. A také si k němu chodím pro radu, když si nejsem jistá.

Víte, v rozhovoru s mou spolužačkou jsem vycítila, že je smutná. Několikrát poznamenala, že je to všechno složitý, že kdyby měla vztah, kde by byl cit na obou stranách, tak by pravděpodobně něco takového nedělala a záleželo by jí na tom, co partner vidí. A tak já děkuji Bohu, že takový milující vztah mám! Ať už myslím na ten pozemský s mým manželem, tak i vztah s ním - s Bohem! A ten ... ten můžeme mít všichni, jen když Boha pozveme do svých životů. Když pochopíme a přijmeme, jak moc nás miluje!

Krásný den s Bohem...
Monika

neděle 9. února 2014

jak si organizovat duchovní život...

Když se do rodiny narodí první dítě, má člověk pocit, že se vše nenávratně změnilo. Naše Terezka ale byla tak hodná, že zpočátku hodně spala a budila se jen na jídlo, takže se zas až tak moc nezměnilo. Postupem času, ale potřebovala více pozornosti a teď, když máme doma druhé miminko, zjišťuji, že to bude ještě jinačí, než předtím. I když je Ondra hodně po Terezce a krásně spinká, je tu stále Terezka, která tu pozornost již vyžaduje celý den. Do toho domácnost, návštěvy, pochůzky po doktorech, teď v zimním období i časté nemoci - nachlazení ... a já vidím, že jsem v takovém kolotoči, který mně donutil odsunout něco důležitého...

A tak mně nějakou dobu trápí jedna věc. Pochybuji o tom, že bych trávila čas s Bohem tak často, tak hluboce a vroucně, jak si to zaslouží.


Přemýšlím, kdy přesně bych si naplánovala svou studijní-modlitební chvilku. Brzy ráno? Když v noci kojím, jsem ráda za každou minutu spánku. Při kojení? Ondra je rychlík, takže moc času není. Večer? To už bývám unavená, abych se věnovala něčemu "serióznějšímu" .... a tak to jde stále dokola.

Dnes jsem pro nemoc nejela na bohoslužbu a protože Terezka odjela s tatínkem a Ondra hezky pochrupoval,  rozhodla jsem se toho volného dopoledne využít. A bylo to skvělé. Pochopila jsem, že tento kontakt s Bohem potřebuji. Že o něj nechci přijít. A tak se zdlouhavě dostávám k jádru věci. Zasedla jsem totiž k internetu a hledala tipy a inspiraci, jak s celou situací naložit. A víte co? Odpověď jsem našla. Hlavně ve dvou článcích jedné blogerky. A tímto se s vámi podělím, co jsem se dočetla a samozřejmě tu najdete i odkazy na zmíněné články v angličtině, kdo by si je chtěl pročíst sám.

Rising Arrows - Organizing Your Spiritual Life
Rising Arrows - How to Have Your Quiet Time All Day Long

Zasvěťte svá srdce Pánu Kristu ... 1.Petr 3:15

To že zasvětíme svá srdce Pánu Kristu neznamená, že musíme mít přesně naplánovanou každodenní schůzku s Kristem. Můžeme se s ním scházet celý den, v různých intervalech, při různých činnostech, kdekoliv zrovna jsme. No není to skvělé? A tady je pár tipů, jak na to:

mít Bibli nablízku ... kde nejvíce trávíte čas? Mějte poblíž svou Bibli a v každé možné chvilce v ní zalistujte a něco si přečtěte.

poslouchat křesťanskou hudbu ... jak já nemám ráda, když je doma ticho. Ještě než se nám narodily děti jsem mívala doma puštěnou televizi třeba jen kvůli zvukové kulise. Teď se učím to nedělat, aby z dětí nebyly televizní maniaci jako maminka :-D A tak je hudba dobrou alternativou, jak nemít doma ticho a přitom poslouchat něco slušného.

hledejte výchovné rady v Písmu ... určitě je to lepší než se nechat vést dnešní moderní výchovou. To je samá svoboda pro děti a pak se divíme, že z nich rostou neposlušní a nevychovaní jedinci....

ať je součástí vašeho dne společné uctívání ... třeba v době, kdy jsou všichni členové rodiny doma, před večeří či před spaním. Společné čtení v Bibli nebo modlitba dělají velké divy!

A co bychom si my ženy neměly dovolit? Cítit se provinile. Ztišení, modlitební čas nebo anglicky quiet time obvykle zahrnuje čtení Bible, meditování nad Písmem, modlitbu. Důvodem je se naučit o Pánu, hledat jeho moudrost a snaha se mu přiblížit. A tak to dělejme kdykoliv a kdekoliv zrovna jsme. Když se učíme s dětmi, máme úžasnou možnost je vést k Bohu a samy se přitom přiučit a víc poznávat Boha.  Můžeme během dne poslouchat kázání, zpívat nebo požádat manžela, aby si s vámi přečetl kapitolu z Bible. A co modlitba? Modlete se při mytí nádobí, při úklidu, při vaření...meze se nekladou :-) Hlavně ale nemějme pocit, že jsme selhaly, když se nám nedaří to dělat vždy v přesně nalajnovaných intervalech, protože jak autorka v jednom ze zmíněných článků napsala:

God doesn´t want your 6:30 am sacrifice. He wants your entire day!
Bůh nechce vaši oběť - vstávat v 6:30 ráno. On chce celý váš den!

Tak to mějme na mysli a ... když bude chvilka, uvařte si kávičku, najděte si klidné místečko a otevřete Bibli. No a nebo ... buďte s dětmi, starejte se o domácnost a mějte v srdci Boha! Vše se počítá :-D

Krásný večer s Bohem.
Monika

pátek 10. ledna 2014

Naše Athény...

Přiznám se, že jsem si po delší době našla čas si trošku sednou k Bibli (je to ostuda, já vím)...a tak jsem přemýšlela, co si přečtu. Mám oblíbené skutky a hlavně jejich 17.kapitolu a tak jsem nakonec zabrousila právě tam.


Právě zde se nachází Pavel v Athénách, kde vidí město plné model. Uznává, že lidé jsou zde zbožní a poukazuje na oltář neznámému bohu. A hned využívá situace a mluví k lidem. Hlásá jim Boha.

"koho ctíte, aniž ho znáte, toho vám zvěstuji"  
Skutky 17:23

Poukazuje, že jsme Boží rodina a božská bytost se nemůže podobat zlatu, stříbru nebo kameni .....(Skutky 17:29)

Lidé ho poslouchali, ale když začal mluvit o vzkříšení, odcházeli. (Skutky 17:32). Jiní ale zůstali, připojili se k němu a uvěřili. (Skutky 17:34)


A já tak přemýšlela, jak se to může vztahovat i na dnešní dobu. Každý žijeme ve svých Athénách. Svět kolem nás jsou vlastně takové Athény, protože nám nabízí mnoho model. Ať už pro nás známých "bohů" či neznámých. Pro někoho mohou být modlou peníze, sláva, hvězdy showbyznysu, jídlo, kosmetika a móda, sport i různé koníčky. Vše, co svádí naši mysl a odvádí pozornost od  Boha je modlou. Vše, co se může stát důležitějším než čas strávený s Bohem, ať už aktivně při modlitbě, při bohoslužbě, tak i pasivně, kdy se rozhodujeme v každodenních situacích.

A Pavel v takové chvíli umí promluvit k lidem. Zabrnkat na tu správnou strunu a mluvit k nim "jejich jazykem". I my bychom se neměli snažit o něco, co nám nejde. Málokdo z nás je teologicky vzdělán a tak po nás nikdo nechce teologické argumenty. Myslím, že je důležité umět mluvit o Bohu přirozeně. Vyjít z vlastní situace, z vlastní zkušenosti. Přizpůsobit se okolí ve kterém jsme, aby nám bylo porozumněno.

Moc se mi líbí, když Pavel poukazuje, že Bůh není stvořen lidmi. Že nemůže být ukován z kovu, ať už je člověk jakkoliv zručný. Že se Bůh neschovává v materiální podobě. A také se zde můžeme dočíst, že mnoho lidí odešlo, když začal mluvit o vzkříšení. I dnes musíme být připraveni na odmítnutí. Je to zcela předvídatelná věc, která nás nesmí odradit. Protože jako i v tomto případě někteří zůstali a uvěřili, tak i v dnešní době se může stát, že někoho naše vyznání, naše řeč přiměje k přemýšlení a případně k obrácení.

Já osobně mám na této kapitole moc ráda tu ukázku Pavlovi všestrannosti. Jak uměl vzít příležitost do svých rukou a použít to, co kolem sebe vidí a slyší při zvěstování Boha.
Na závěr bych tu ráda vypsala pár veršů, které mám vytištěné a zarámované doma v obýváku, aby mi připomínaly, jak jednoduše se dá mluvit o Bohu....

Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno. 
Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho - ačkoli není daleko od žádného z nás. Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme. Jak řekli někteří z vašich básníků: 
"Jsme přece jeho rodina."
Skutky 17:24-28

Krásný den s Bohem,
Monika