POZVÁNKA NA PŘEDNÁŠKU

                                            DOVOLUJEME SI VÁS POZVAT NA KŘESŤANSKOU PŘEDNÁŠKU NA TÉMA

                  VÝZNAM STAROVĚKÉHO IZRAELE

                                  BOHATÁ OBRAZOVÁ DOKUMENTACE                                                  

                   MALÁ VELKÁ ZEMĚ NA KŘIŽOVATCE TŘÍ KONTINENTŮ                                                                       

                   JEJÍ DUCHOVNÍ ROLE A DĚDICTVÍ PRO CELÉ LIDSTVO 

                                                        DATUM: středa  15. 5. 2013

                                                              ČAS: 18.30 hod.

                       MÍSTO KONÁNÍ: TYRŠŮV DŮM, ÚJEZD 40,  II. VCHOD, 2. PATRO

                                                      (vchod též z Všehrdovy ulice)

PŘEDNÁŠÍ: Ed Brand

VSTUP ZDARMA

PO PŘEDNÁŠCE BUDE ČÁST VĚNOVANÁ OTÁZKÁM A ODPOVĚDÍM 

PŘEDNÁŠKA TLUMOČENA DO ČEŠTINY                                                                                      

INFORMACE, DOTAZY: 777 630 724  to-morrow@volny.cz

Sdílení víry

Pro dnešní příspěvek jsem se inspirovala knihou Craiga Groeschela "The Christian Atheist"

Jedna kapitola knihy pojednává o sdílení víry. 

Zasvěťte svá srdce Pánu Kristu 

a buďte připraveni podat odpověď každému, 

kdo se vás zeptá na důvod vaší naděje.

1.Petr 3:15

Jak je vlastně možné, že lidé, kteří mluví o své víře ve svém okolí nebývají bráni vážně. Někdy jsou útrpně vyslyšeni, někdy ani to ne a ve velké míře si ten druhý stejně myslí to svoje. A to je asi taky jeden z důvodů, proč se mnoho křesťanů nesnaží svou víru a Boží Slovo šířit dál.

Nedivím se, i já mám své zábrany a meze. Neumím moc mluvit na veřejnosti, mám problém o víře začít jako první. A to ani nemluvím o tom, že má obrovská zábrana je, mluvit o víře před svou rodinou. Ostuda, já vím. 

Podívejme se na slovo "evangelizace" - řecké slovo "evangelizo", které znamená - hlásej a sdílej dobrou zprávu. Evangelium je v překladu "dobrá zpráva".

Jsme ale jen lidé a máme obavy 

- abychom nebyly moc hrrr

- abychom se nestaly neoblíbené

- abychom se nezesměšnily

- abychom nevyprovokovaly hádku

Měly bychom mít ale na paměti tu urgentnost, tu důležitost celé věci. Věříme v peklo? Když zemře někdo nevěřící, často slýcháme, že to byl v jádru dobrý člověk a je na lepším místě. A kdo ví, třeba ano. Soudit nás bude jen Bůh. Ale v Bibli jsou pokyny, jak se chovat, jak žít a hlavně co udělat pro svou spásu. A to by pro nás mělo být měřítkem. A kdo to za nás udělá, aby naši blízcí a přátelé byli zachráněni? Myslím, že je na nás, abychom se postaraly o to, že se naše okolí dozví pravdu.

Autor v knize uvedl svůj příběh, kdy  ho jedna žena pozvala do nemocnice, aby si promluvil s jejím otcem. Měl s ním promluvil jako pastor o Bohu, protože od svého okolí nechtěl nic slyšet. Autor za ním přišel a jelikož nechtěl pána hned odradit, optal se na zájmy, jak jde život a tak. Strávil s ním celé  odpoledne a hodně se o něm dozvěděl. Čekal na vhodný okamžik, aby rozhovor stočil k Bohu, ale nedařilo se. Nakonec se rozhodl, že na to nebude tlačit. Vybudoval si s mužem jakýsi vztah a až se vrátí druhý den, zkusí mu už o Bohu povědět. A tak druhý den přišel a zjistil, že pán zemřel........................................

Nezmeškejme naši šanci někomu zvěstovat Boha. Je to příliš důležité, abychom to oddalovaly!

Pěkný den s Bohem!
Monika

Podobenství o rozsévači (Matouš 13)

Dneska se chci podívat podrobněji na jedno podobenství, které jste už jistě četly nebo o něm slyšely. Najdete ho v Matouši 13.kapitole.

"Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. A jak rozséval, některá semena padla, podél cesty a přiletěli ptáci 

a sezobali je. Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla do trní, 

a když trní vyrostlo, udusilo je. Ještě jiná však padla na dobrou půdu a vydala úrodu - některé 

stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou. Kdo má uši, slyš!"  

Matouš 13:3-9

Poslechněte si tedy význam podobenství o rozsévači: Ke každému, kdo slyší slovo o Království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto do jeho srdce. To je ten , u koho bylo zaseto podél cesty.  

Na skalnaté zemi je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a hned je s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Jakmile kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadá. Do trní je zaseto u toho, kdo slyší Slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným. 

Do dobré země je zaseto u toho , kdo slyší Slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou. 

Matouš 13:18-23

A teď se pojďme podívat blíže na jednotlivé možnosti, které tu jsou představeny.

1) semena podél cesty, sezobaná ptáky (ten kdo slyší, ale nerozumí)
zde bych mohla ukázat na mnoho lidí, ale abych byla spravedlivá, ukáži na sebe. V mém životě se cesta k Bohu ukázala několikrát a přesto mi trvalo mnohem déle, než jsem se Bohu otevřela a přijala ho. Pamatuji si, že v jedné bývalé práci jsem měla kolegu křesťana, který mi o Bohu občas říkal. Jednou byl v práci velký klid, šéf byl pryč a protože nebylo co dělat, tak si kolega vzal Bibli a četl si v ní. Já ho požádala, aby mi přečetl něco zajímavého a tak jsem slyšela o Egyptských ranách ze Starého Zákona. Ale poprosila jsem ho, ať mi jen čte a do ničeho mně nenutí, že si to jen ráda poslechnu. A jak jsem řekla, tak udělala. Jen jsem si to poslechla a víc jsem se nezajímala. Přiletěli imaginární ptáci a všechna semínka sezobali :-D

2) semena na skalnatém místě, slunce je spálilo (nadšení, které při prvních problémech končí)
jelikož nejsem křesťankou nějakou moc dlouhou dobu, myslím, že to bude letos 8 let, nevybavuji si z vlastní zkušenosti někoho, koho bych k tomuto podobenství přirovnala. Ale když se podívám do osobního života, nacházím podobné příklady, které mohu použít. Můj bratranec jako malý moc nesportoval. Když pak viděl, jak si můj bratr užívá fotbal, rozhodl se se strejdou, že bude taky hrát. To bylo velké nadšení, zpočátku ho to hodně bavilo, ale časem zjistil, že ho to stojí moc času a námahy. Musel chodit na tréninky, musel sportovat a cvičit. A protože na to nebyl zvyklý, časem ho to udolalo a s fotbalem zase přestal. Fotbal ho bavil, ale ty povinnosti a strasti okolo ne. A tak ho to "slunce" spálilo. Určitě si něco takového umíme představit i co se víry a Boha dotýká. Zpočátku nás to pohltí, chceme se o Bohu dozvědět hodně a co nejrychleji. Čteme Bibli, diskutujeme a hledáme možnosti, jak se ještě víc zdokonalovat.  Ale pak se dostaneme do kolektivu, kde lidé žijí jinak, kde Bůh není na prvním místě a najednou se potýkáme s problémy. Někdy to ustojíme a někdy ne.

3) semena padlá do trní, které je udusí (starosti tohoto světa dusí)
zde se určitě najdu taky. Kolikrát se mi stane, že je několik dní hektických. Cestujeme, balíme, vybalujeme, trávíme čas s přáteli a já si pak najednou z hrůzou uvědomím, že jsem do toho všeho šla sama, bez Boha.. Jako by on zůstal doma, zatímco my jsme odjeli. A to mluvím o těch příjemných starostech. Ale mohou nás potkat i těžkosti. Starost o práci, o bydlení, o děti. Obavy z nemoci, ztráty blízkých či nehod.  Nebo to může být i honba za materiálními věcmi, které nám Boha nahrazují. Co je pro nás důležitější, Bůh nebo hezký byt, dům nebo auto.... V každém dni, ať už je jakýkoliv,  by s námi měl být Bůh. Neměly bychom ho odhánět. Neměly bychom ho v sobě dusit. Protože on s námi chce být v dobrém i ve zlém. Tak jako se to říká v manželském slibu. I my jsme v takovém manželství s Bohem. A Bůh říká, že nemáme mít starosti, vše je v jeho rukou.

4) dobrá půda, která vydala úrodu
co na to říct, to je meta, kterou bychom měly chtít dosáhnout. Být přesně taková, jak si Bůh žádá. Přijmout jeho Slovo, nechat ho v nás klíčit a kvést. A dále ho šířit. Být dobrým příkladem pro ostatní a vytrvat na té správné cestě. Moc se mi ta představa líbí a tak se chci snažit, aby se můj život ubíral právě tímto směrem.

zdroj

Je to totiž na každé z nás. Rozhodnout se, kde právě stojíme a co s tím vším uděláme. Necháme Boží Slovo spadnout vedle cesty, na skalnaté místo, do trní a nebo na úrodnou půdu?

Pěkný slunečný den s Bohem!
Monika

JEDNO SLOVO...2013

Moc se omlouvám za menší odmlku zde na blogu a doufám, že se nám povede zase najet na trošku častější články. Alespoň do léta, než se všichni rozprchneme za letní zábavou :-D

Dopředu se omlouvám ještě za téma dnešního článku, mám ho už nějakou dobu připravený a tak je to opět na téma modlitby. Ale zase trošku jinak a snad i odlehčeněji.

Všimla jsem si totiž na několika zahraničních stránkách či jejich komentářích, že si některé ženy dávají místo novoročního předsevzetí jakési heslo - jedno slovo - které je provází celým rokem. Bývá to něco, co chtějí zdokonalit, více "prožít", podělit se o něj, poznat jej více....

Inspirovalo mně to a tak jsem si v únoru vybrala to své "jedno slovo" pro rok 2013. A je to slovo: MODLITBA

Už jsem letos pár článků spojených s modlitbou psala a tak víte, že je to něco, s čím se dost potýkám. Proto je mým celoročním cílem to, abych se s modlitbou nějak vyrovnala. Abych byla spokojená i já i Bůh.

Jak to půjde se ještě uvidí, jsem teprve na začátku, ale každopádně to nevzdávám :-)

Na závěr vám dám trošku nahlédnout "pod pokličku" mého snažení. Chci vám ukázat, co se nakonec ujalo, co mi vyhovuje a hlavně pomáhá.

PRAYER JOURNAL - zde se mi nelíbí český překlad ve smyslu "modlitebníček" či něco podobného. Proto zůstávám u anglické verze, ale je na každé z vás, jak si takovou věc pojmenujete, že ano :-)
V podstatě je to sešit, kam si zapisuji v modlitbě své prosby, díky Bohu, protože se mnohem více soustředím na rozhovor s Bohem a cítím, že taková modlitba je silnější, než některé mé roztržité modlitby v průběhu dne. Mým cílem je mít takový sešit na každý rok a pokračovat i když to bude po kouskách, žádné velké slohové práce, ale bude to kontakt s Bohem a o to mi jde.

NOTÝSEK NA VERŠE - tento jsem objevila zcela náhodou v jednom papírnictví a hned jsem ho chtěla. Jsem vizuální člověk a tak když už chci něco pravidelně používat, chci to mít na oko pěkné, úhledné, barevné a tak :-) Tento notýsek má 4 barevné sekce, takže jsem si je podle barev roztřídila a každou část používám na verše z různých okruhů. První růžová je na téma - modlitba. Zelená je na téma - slova (tlachání, drby, pomluvy, výřečnost...). A tak dále. Chci si do notýsku vpisovat verše k vybraným tématům, které chci mít takto po ruce a vždy budu vědět, kam sáhnout, když se budu potřebovat "poradit" :-D

A co vy, máte nějaké pomůcky, které používáte ať už pro modlitby, tak pro studia Bible?
Přeji vám hezký den s Bohem!
Monika

Zodpovědnost za nás samotné

Ne každý, kdo mi říká "Pane, Pane", vejde do nebeského království, 

ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích.

Matouš 7:21

Tento článek jsem psala několik dní a stále ho přepisovala, nechávala uležet a pořádně nevěděla, zda ho vůbec použiju. Vím ale, že o tom musím napsat a teď jen hledám tu správnou formu.

Uvedla jsem tu několikrát stránky Good Morning Girls, které pořádají studia Bible. Stala jsem se jejich překladatelkou do češtiny. Jelikož materiály, které jsem překládala obsahovaly jen motivační dopis, rozpis četby a jakýsi diář s prostorem pro vlastní poznámky, nebyl to pro mně problém ať už co se překladu týče, tak ani po duchovní stránce. Ale mou velkou chybou bylo to, že jsem si jen zběžně přečetla jejich "vyznání víry", kde v bodech uvádí v co věří. Trošku jsem to podcenila. Nakonec se ukázalo, že z 8 bodů jsou ty poslední 4 problémem, který jsem musela řešit. Byla jsem na to upozorněna a poté jsem to s manželem probírala a studovala.

Když to vezmu stručně, věří ve stejného Boha jako já, věří v Bibli inspirovanou Bohem, věří v Ježíše, který zemřel za naše hříchy.....Ale jsou tu i body, které jsou v rozporu s tím, v co věřím. Víte, hodně se můžete setkat s takovou tou velmi vstřícnou duchovní naukou - stačí, když věříte a víc dělat nemusíte nebo všichni věříme ve stejného Boha, tak buďme přátelé a podporujme se ve všem, co děláme, i když je to jiné, než u nás.

No a já jsem si uvědomila, že jsem přesně v té situaci. Vidím společenství žen, které hledají Boha, studují Bibli, snaží se šířit Boží Slovo a dělají to s čistým svědomím své víry. Jsou milé, laskavé a ochotné pomáhat. Ale. Máme od Boha velmi přesné instrukce, co po nás chce. A tak se dočteme, že jen víra nestačí. (Jakub 2:14, 2:21-22) Že musíme také činit pokání a nechat se pokřtít. (Skutky 2:38). A nebo také, jak už bylo uvedeno na začátku tohoto článku - Matouš 7:21 - ne každý kdo Bohu říká Pane, vejde k němu do jeho království. Což znamená, že mezi námi bude hodně lidí, kteří chválí a následují Boha, ale dělají to špatně (ať už úmyslně nebo ne).

A tak si říkám, každá máme velkou zodpovědnost, abychom správně pochopily, co po nás Bůh žádá. Co máme a nemáme dělat. Nesmíme se spoléhat jen  na ostatní kolem nás. Ani na naše manžely, ani na kazatele v církvi a ani na blogerky :-D. Ti všichni mají svou vlastní zodpovědnost a snaží se hledat tak jako my. Nemůžeme předstoupit před Boha a ospravedlňovat se tím, že nám ten či onen řekl, že tak je to správně a přitom to bylo špatně. V tomto musíme spoléhat samy na sebe. Modlit se, studovat Bibli a důvěřovat Bohu, že nám dá potřebnou moudrost, abychom vše správně pochopily.

zdroj

Cílem tohoto článku není nějaké odsuzování. Jen vám ukázat, že ne vše, co se zdá správné je bez nástrah.
Já se rozhodla, že již nebudu zmíněné materiály překládat, protože se bojím převzít odpovědnost, že někdo bude víru autorek pokládat za správnou, protože je já podporuji.  Ale neznamená to, že bych si jejich články nepřečetla, že bych vymazala jejich stránky a už se na ně nikdy nepodívala. Myslím si, že dělají úžasnou práci a pokud každá převezmeme svou zodpovědnost za to, co se učíme a v co věříme, tak pro nás není problém si přečíst jejich úvahy, jejich postřehy a studovat společně Bibli. Protože i náš hlas je důležitý a i my můžeme přednést nějakou úvahu, náš vlastní pohled na věc, naše vlastní porozumění Písma. A to se počítá :-D

Pěkný den s Bohem.
Monika

POZVÁNKA NA PŘEDNÁŠKU

DOVOLUJEME SI VÁS POZVAT NA KŘESŤANSKOU PŘEDNÁŠKU NA TÉMA

 

                         UTRPENÍ, NESPRAVEDLNOST...A BŮH

    

   MILUJÍCÍ A VŠEMOCNÝ BŮH NAD SVĚTEM PLNÝM ZLA A BOLESTI?

 

 JE RACIONÁLNÍ VĚŘIT V KONEČNOU SPRAVEDLNOST, POKOJ A RADOST?

 

   JAK NÁM STAROVĚKÁ KNIHA POMÁHÁ  VYROVNAT SE S UTRPENÍM?

DATUM:                              pondělí  25. 3. 2013

ČAS:                                    18.30 hod.

MÍSTO KONÁNÍ:                TYRŠŮV DŮM, ÚJEZD 40,

                                            II. VCHOD, 2. PATRO (vchod též z Všehrdovy ulice)

PŘEDNÁŠÍ:                         Frank Walton

 

                                                 

PO PŘEDNÁŠCE BUDE ČÁST VĚNOVANÁ OTÁZKÁM A ODPOVĚDÍM                            

VSTUP ZDARMA    PŘEDNÁŠKA TLUMOČENA DO ČEŠTINY                              

INFORMACE, DOTAZY: 777 630 724  to-morrow@volny.cz

Okolí a já

Při přípravě článku "Být BUSY" jsem narazila na jednu skutečnost, která by si zasloužila vlastní kapitolu.  Pokud se chceme řadit mezi křesťanky měly bychom tak i žít. Jenže to mnohdy znamená, že se vám kolikrát podaří dostat do situace, kde budeme jak se říká "samy proti všem". Že budeme samy ve společnosti nevěřících, kteří navíc budou jednat tak, jak se to příčí křesťanským zásadám - hodnotám.

Nespřahejte se s nevěřícími. Jaký může být spolek spravedlnosti s nepravostí? 

Jaký může mít vztah světlo s temnotou? 

2.Korintským 6:14

- ale to přece nejde, nemůžeme se tomu vyhnout. Ať už kvůli tomu, kam bychom se schovaly. Ale také proto, že právě pro ty nevěřící můžeme být dobrým příkladem, který je může přesvědčit, že má cenu hledat cestu k Bohu. Myslím, že tím veršem je myšleno, abychom se nespolčovaly s nevěřícími pod jedno jho. Abychom se od nich nenechaly svést k běžným věcem dnešních dnů, které ale nejsou v pořádku podle kritérií stanovených Bohem.

zdroj obrázku

A tak se chci s vámi podělit o pár zážitků ze svého života, které se dotýkaly mé víry a toho, že chci žít správně a podle Boha.

Pamatuji se, že jsem byla postavena do situace, kdy má kamarádka vyloženě "zneužívala" firemní tiskárnu a kopírku ke kopírování ohromného množství soukromých věcí. Myslím, že v dnešní době je to poměrně běžný jev, dělat to bez nějakého pocitu zahanbení, protože koho to "bolí".... Firma má hodně peněz, tohle je zanedbatelné, to se ztratí.... Ani nevíte, jak těžké pro mně bylo, abych jí k tomu něco řekla. Mám to přejít? Mám se ozvat? Co mám říct? Jak? Ozvala jsem se a reakce byla přesně taková, jak už jsem popsala. Ale i tak bych to udělala znova. Už proto, že reakce Boha pak nebude stejná. On to vidí, on se zajímá a není mu to jedno.

V tom samém zaměstnání jsem měla jinou kolegyni, která navenek nedala nic znát, ale pak jsem se dozvěděla, že o mně mluví za zády a řeší, že jsem věřící. I to se stává a řekla bych, že to je to nejmenší, s čím se člověk může potýkat. Vypovídá to hlavně o tom druhém a není proč se tím trápit. Je to možná nepříjemné, ale snést se to dá. A tak jsem to nechala být, protože co, ano jsem věřící a nemám se za co stydět.

No a jednou jsem byla překvapena reakcí své bývalé spolužačky ze základní školy, se kterou jsem se po pár letech setkala. Bývaly jsme dobré kamarádky a tak jsme to naše přátelství zkoušely obnovit. Když se však dozvěděla o mé víře, oznámila mi dost rázným způsobem, že pokud budeme i nadále v kontaktu, tak mi to bude určitě vymlouvat. V tu chvíli jsem měla pocit, že snad špatně slyším. Jako bych jí oznámila, že se mi líbí špatná politická strana a musí mi pořádně otevřít oči, abych pochopila, že je to špatně. Co na to říct? Nejsme v kontaktu, takže mi nic vymlouvat nemusí.

Musím ale přiznat, že jinak mé okolí je opravdu velmi chápavé a nepociťuji nějakou diskriminaci či celkovou změnu v postojích ke mně.  Ale i kdyby to tak bylo. Měla bych něco změnit? Nemluvit o své víře, zavírat oči, když někdo dělá něco s čím nesouhlasím? Nebo se třeba účastnit akcí, o kterých se dopředu ví, jak skončí?  Tyto situace se budou opakovat, nebudeme toho ušetřeny a je potřeba v nás najít silu a postavit se tomu i když je to mnohdy těžké. Jedna věc je ta, že si takové jednání musíme srovnat vnitřně. Že si musíme uvědomit, že ubližujeme Bohu, ale také i sobě. Druhá věc, která tu hraje taky důležitou roli je, že naše jednání je viditelné pro ostatní a jsme takovou vizitkou naší víry. Ať už v tom dobrém, tak ale i ve věcech, které se nám nepovedly.

A tak si říkám, že když zvážíme, jak bychom reagovaly na křesťana, který se tak chová - zda by nás to jeho chování přivedlo k zájmu o Boha, zda by nás to inspirovalo ke změně života - může to být pro nás ukazatelem, kdy si dát pozor.

Toto je téma, které by se dalo ještě mnohem více prozkoumat a určitě se k nějakému pokračování dopracujeme, ale pro dnešek to už ukončím :-)

Takže, jak už jsem kolikrát zmiňovala ... nejlepším měřítkem je pro nás Bible, tak v ní hledejme a nalezneme :-D  (Matouš 6:33)

Pěkný den s Bohem.
Monika