neděle 21. prosince 2014

Příklady táhnou...

S Terezkou se snažíme trávit nějaký čas jen spolu. Příchod nového člena rodiny je vždy pro první dítě náročné, takže chceme, aby viděla, že tu jsme i pro ni. A jedna z aktivit, které spolu děláme - jen my dvě holky - je návštěva knihovny. Ani nevíte, jak jsem ráda, že jí knížky baví. Já jsem v dětství a v pubertě četla jak divá a kolikrát jsem se večer těšila do postele, že si ještě zalezu pod peřinu s knížkou a něco si přečtu ...

A tak si teď libujeme s Terezkou, když procházíme regály a hledáme pěkné knížky k přečtení. Některé si čteme ještě přímo tam a jiné si odnášíme domu, A i když náklad bývá často dost těžký, tak to vždycky stojí za to :-)



No a tak jsem nedávno Terezce předčítala z jedné takové knížky z knihovny. Jmenuje se Terezka a dvojčata, takže si dovedete představit, jak se na ni Terezka těšila. A já vlastně taky. No, hned první stránka mně tak nějak usadila do křesla...

"Tatínka Terezka vůbec nezná. Je daleko, a ani maminka, ani babička nechtějí, aby se o něm mluvilo."

No dobrá, uvidíme, co se z toho vyklube. No, jen jsem otočila další stránku, vykouklo na mně:

"Kéž by měla bratříčka nebo sestřičku! Terezka ovšem ví, že k tomu je zapotřebí mít tátu. Ale kde ho vzít? Babička nemá ráda muže. Podle ní za všechno zlo na světě mohou muži."



Před pár týdny jsem slyšela zajímavý komentář. Dotyčný povídal, že dřív za dob komunismu, kdy se na knížky stála fronta, byl kolikrát smutný, že nemůže číst, co by chtěl. Člověk řešil, jaké knížky se k nám vůbec nedostanou a na které bude stát dlouho fronty bez záruky, že na něj ještě vyjde. A přitom, i přes tu dobu, byla Bible dostupná. Jen si uvědomit, jakou má pro nás hodnotu a člověk zapomene na ostatní knížky. A teď, když to ví, má jasno. I kdyby byl opět nedostatek knih, jemu bude stačit jen ta jediná, Bible.

Říká se, že příklady táhnou. Ale které příklady? Ty, které si přečte v knížkách z knihovny? Nebo bych byla raději, kdyby hledala odpovědi v Bibli? O jééé, tak to je zřejmé, že. Ale je mi jasné, že tak růžové to nikdy není. Nemůžu držet Terezku v separaci od všeho světského, protože bych jí tím akorát ublížila. Nebyla by připravená na život v tomto světě,

Proto, i když se mi tato kniha nelíbí, jediné, co mohu udělat je, že si o všem budeme povídat a hledat odpovědi u Boha. Budu se snažit být jí tím správným příkladem, aby nemusela hledat odpovědi v knihách, které za to nestojí.

Krásný den s Bohem a pohodovou čtvrtou adventní neděli,
Monika

sobota 13. prosince 2014

10 družiček

Tak jak jste na tom letos s Vánoci?
Co vánoční přípravy, úklid a dárky?


Díky tomu, že jsem loni byla těhotná a termín porodu byl poměrně dost blízko Vánoc, vše jsme pro jistotu nachystali v dostatečném předstihu. A právě proto jsme pak byli v pohodě, když se náš junior rozhodl vykouknout na svět už na konci listopadu. Proto jsme si to letos hezky zopakovali .... ne tedy to těhotenství, ale tu dřívější přípravu.

A s tím vším v hlavě jsem si připomněla podobenství o 10 družičkách. Ježíš zde popisuje příběh 10 družiček - 5 bláhových, které si do svých lamp nevzaly žádný olej a 5 rozumných, které sebou měly nádobky s olejem. O půlnoci se strhl povyk, že přichází ženich a družičky mu mají jít naproti. Pět bláhových družiček si uvědomilo, že nejsou připravené a požádalo druhých 5 družiček o půjčení z jejich nádob. Ty je však poslaly k prodavačům, protože olej by pro všech deset nestačil.  Když se však ty bláhové družičky vrátily, dveře k ženichovi byly již zavřené.......

"Když potom přišly ty zbylé družičky a říkaly: 'Pane, pane, otevři nám!' odpověděl jim: 'Amen, říkám vám, že vás neznám.'  Proto bděte, vždyť neznáte den ani hodinu."
Matouš 25:11-13

Myslím si, že všichni máme pořád plnou hlavu nápadů, plánů, představ. Teď máme Vánoce, po Vánocích přijde třeba Valentýn, Velikonoce, První Máj, letní prázdniny, podzim.....do toho spousta oslav narozenin, promocí, svateb, úspěchy v práci .... a naše myšlenky putují od jednoho k druhému. Ale v tom všem , co nás kolem pohlcuje, máme čas na Boha? Máme čas studovat jeho Slovo? Máme čas se jím vůbec zabývat? Ne jenom na něj občas pomyslet, případně se pomodlit .....

Uvědomuji si, že takovéto otázky pokládám často - i v předchozích příspěvcích. Ale ono je to tak důležité, že vůbec nevadí, pokud se tyto otázky opakují. Ta naléhavost je zřejmá, stačí si znovu přečíst uvedený verš z Matouše.

My opravdu nevíme, kdy přijde ten čas. Kdy skončí svět, tak jak ho známe. Kdy nás bude čekat jiný život. A děsí mně, co bude dál .... protože, co si budeme nalhávat, člověk není zrovna bezchybný, bezhříšný.... A přitom máme před nosem, co máme dělat, aby nás ta budoucnost neděsila. To stéhlo, kterého se tonoucí může chytnout. Tu nuruč, kterou k nám Bůh natahuje.  To všechno tu máme ..... v psané podobě, v Bibli.

A tak bychom se měli chystat třeba jako na Vánoce. Jako chceme mít včas nakoupené dárky, připravený a vyzdobený byt, napečené cukroví .... tak bychom měli chtít být připraveni na setkání s Bohem. Neznáme den ani hodinu, co když to bude zrovna o Vánocích nebo za týden, nebo zítra.....

Krásný den s Bohem,
Monika





středa 26. listopadu 2014

Soutěž krásy ...

Náhodou jsem viděla pořad, který ukazoval soutěž krásy malých slečen. A nemyslím tím náctileté slečny, myslím tím naprosto malé holčičky! 4-6 let !!!!! Přiznám se, že jsem stála jak opařená a musela jsem se dívat dál, protože mi to nedalo. Zajímalo mě, proč to ty maminky dělají, proč nutí své malé holčičky dělat takové věci, když by si měly hezky hrát s panenkami a neřešit krásu, rivalitu a nabízení se (ano, tak to celé na mně působilo).


A tak jsem viděla maminku čtyřleté holčičky, která si pravděpodobně plní nějaký svůj dávný sen. Ačkoliv té holčičce bylo evidentně jedno, že by měla nějak trénovat či soutěžit, maminka ji motivovala neustálými dárky, aby pokračovala.

U jiné dívky, bylo zajímavé sledovat dvě ženy jejího života. Její maminky a její kmotry, předpokládám, že to byla její teta. Ačkoliv maminka byla ta, která s celou tou soutěží začala, přesto působila dojmem, že nechce dceru tlačit do všeho za každou cenu. Stále poukazovala na to, že chce víc přirozené krásy než umělé (silný make-up, nalepovací řasy, příčesky....). Ale kmotra dívky byla přesný opak. Stále opakovala, že kdyby bylo na ní, bude mít hodně umělých pomůcek, aby mohla vyhrát. A její motto, které neustále opakovala? "Chceš vyhrát jen maličko peněz, nebo hodně???!!! Jsi malá, tak tomu nerozumíš, tak mně poslouchej a vyhraješ hodně peněz." Dívka souhlasila s maminkou, že si nechce nechat upravovat obočí a chce být víc přirozená. Ale měla co dělat, aby se na ní kmotra nevrhla a nenarvala na ní vše, co slibovala .... A té holčičce bylo teprve 6!!!

Pak nastala samotná soutěž a producírování dívenek v šatech a posléze v jakýchsi kostýmech do průvodu ve stylu maškarní. V momentě, kdy tančila jedna s dívek takovým způsobem, jako nějaká dospělá žena se smyslným kroužením v bocích mně manžel "zachránil" a televizi vypnul. Já na to ani neměla sílu, jen jsem zírala na obrazovku a nevěřila vlastním očím.

Ne, nechci být kritikem takového pořadu. Lidi se na to dívají, tak takové pořady natáčejí. Ale nedá mi to, abych nepřemýšlela o těch dívenkách. Abych nepřemýšlela o tom, v jakém prostředí vyrůstají, co je jim od malička vštěpováno. A co s nimi bude dál? Krása, soutěže a výhry budou jejich smysl života?

Vaše krása nespočívá ve vnějších věcech - v okázalých účesech, 
zlatých špercích a nádherných šatech - ale ve vašem srdci. 
1.Petr 3:3-4

Hned jsme si o tom povídali s naší dcerou. Sama poznamenala, že se jí to nelíbilo. Ale tak člověk ví, že je dost malá, aby si udělala pořádný obrázek o celé věci. Ale má v sobě tu hranici, která odděluje něco dobrého od špatného. I takhle malá poznala, že něco už není úplně v pořádku. A to mně ještě víc utvrzuje v tom, že Bůh nám dává už od malička smysl  pro poznání dobrého od špatného. Akorát je možné, že výchovou tu hranici můžeme mít posunutou či pozměněnou. A tak je tu pár věcí, které bychom si měli pamatovat.

Bůh nás stvořil dle svého obrazu. Pochybuji, že by se Bůh viděl jako ošklivý nebo nepovedený. A tak bychom se i my měli zamyslet, podle jakého měřítka rozlišujeme krásu od ošklivosti. Protože podle Božího měřítka jsme krásní všichni, jen se musíme správně podívat.

Bůh stvořil člověka ke svému obrazu,
k obrazu Božímu stvořil jej: 
jako muže a ženu stvořil je. 
Genesis 1:27

Bůh nás miluje a je jedno jestli máme světlé nebo tmavé vlasy, jakou máme barvu pleti a jestli máme hezký obličej nebo ne. Je mu jedno, zda jsme sportovně nadaní nebo naopak. Miluje nás tak, jako rodič miluje své dítě. Miluje nás i s našimi chybami a vždycky bude.

Kdo nemiluje, nezná Boha - vždyť Bůh je láska. V tom se projevila Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom skrze něj získali život.  V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. 1.Jan 4:8-10

A když nás miluje Bůh, měli bychom se mít rádi i my. Nebuďme na sebe tak přísní a nesnažme se nacpat do představ dnešního světa, jak by měl vypadat hezký - úspěšný člověk. Hodnoty, které by nás měly zajímat, jsou dány Bohem, ne člověkem ......

Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi - a také jimi jsme!
1.Jan 3:1

Víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je. 
1.Jan 3:2

V "soutěži krásy" pořádané Bohem jsme totiž vítězi všichni.


Krásný den s Bohem,
Monika

pondělí 17. listopadu 2014

Dětem příkladem ...

Nedávno jsem byla nakoupit v nedalekém obchodě. Užívala jsem si času bez dětí, které hlídal manžel, abych měla trošku klid se projít uličkami, promyslet co potřebujeme a co dobrého do vozíku ještě přihodit. Když jsem dorazila k pokladnám, stoupla jsem si za manželský pár a jala se sledovat cvrkot kolem. A pak jsem si všimla....

... ten pán ve středních letech (žádný puberťák) si tak postával, s nadhledem se rozhlížel kolem a ukusoval zmrzlinu z dřívka. Jeho manželka jen položila prázdný obal na posuvný pás a vykládala další potraviny.


Znám to už ze svého dětství a vídám to i teď, když maminky dají svému dítěti kousek rohlíku ještě v obchodě, asi aby měly klid.  I když to bude znít tvrdě - já s tím mám docela problém. Učím Terezku, že se za věci musí zaplatit než je začneme používat. Vysvětluji ji, že věci jsou naše, až když za ně dáme prodavačce penízky a myslím, že to pochopila poměrně brzo. Nikdy po mně nechtěla, abych jí v obchodě něco hned dala. Místo toho strašně ráda dobrotu nosí v ruce, pak to sama položí na pás, platí a pak si dobrotu nese třeba i domu.

Jaký příklad je ale tohle pro naše děti?

Můžeme si vzít co chceme hned? Nemusíme na nic čekat, nějaká pravidla nejsou důležitá? Nemusíme vynaložit nic pro to, abychom něco získali?

Dnešní doba nás k tomu přímo povzbuzuje. Reklamy na půjčky jsou ve všech novinách i televizi. Půjčujeme si peníze na auta, dovolené nebo byty. Asi největší vrchol jsou reklamy na půjčky na vánoční dárky. Nebudu pokrytec, máme hypotéku a když nám minulý rok nečekaně vypovědělo službu auto, museli jsme navýšit úvěr pro nákup auta. Člověk by to chtěl omluvit tím, že to jsou potřebné věci, bez kterých se neobejdeme. Přitom takový malý hlásek v mé hlavě říká, že se bez toho můžeme obejít, pokud obětujeme určité pohodlí a pocity jistoty.

Ale já tu nechci navrhovat, že půjdeme do extrému a zrušíme hypotéky, půjčky ... Jen se zkusme zamyslet, jestli není něco, co bychom v našem přístupu nemohli změnit.
Jak se říká, bez práce nejsou koláče a tak bychom si neměli vše brát jen tak, protože "můžeme".

Když jsme ještě byli u vás, dali jsme vám přece toto pravidlo: Kdo nechce pracovat, ať nejí!
2.Tesalonickým 3:10

A já bych to rozšířila i na - dokud nezaplatíš, nejez :-D

Krásný den s Bohem,
Monika

neděle 9. listopadu 2014

Co mi jedna zahrádka připomněla...

Při cestě z nákupu domu jsem pohledem zavadila o předzahrádku našeho domu. To jsou ty ženské asociace a tak mně hned napadla sousedka z přízemí, jak tam tak sedí a pleje a stará se o ni. Někdy jsem jí přes léto viděla i sedět na dece, kterou si mezi keříky a květiny rozložila a četla si. A od téhle myšlenky to přeskočilo dál ....


... je před létem, člověk už už se vidí na chalupě u bazénu a v klídku, když tu začnou řádit stroje. U nových sousedů se totiž začalo rekonstruovat a to se vší parádou. Já to chápu, i my jsme se dali do předělávek, když jsme se sem nastěhovali. Ale na druhou stranu, je to vážně rachot a když máte doma dvě děti .... no co se dá dělat. Když tu najednou....zrovna jsem v koupelně a najednou zhaslo světlo. Terezka volá z obýváku, že se vypnula televize (jak jinak bych mohla být v koupelně, když nejsou děti bezpečně "přišpendlené" k televizi, to jen pro vysvětlenou :-D ), ale najednou cvak a je to zase v pořádku. Bylo to u nás? V celém baráku? Pak jsem si uvědomila, že na tu chvilku přestala řvát i ta zbíječka a tak se jako správná zvědavá ženská jdu podívat kukátkem. To co vidím mně šokuje. Sousedka z přízemí je u nás na patře a vypíná pojistky. Pak rychle přechází na schody a schovává se za stěnou. Dělníci otvírají dveře a zase je nahazují.....

Byla jsem z toho vážně tak paf, že jsem se na nic nezmohla. To víte, po bitvě je každý generál a tak mně samozřejmě napadlo tolik věcí, co jsem mohla udělat, co říct. Ale ne, stála jsem tam jak tvrdé y a nezmohla se na žádnou akci. Sousedka už pak věděla, které jističe jsou sousedů a tak už naše elektrika fungovala po celý den a pokud bych tedy nechtěla trávit většinu dne u kukátka, nebyla šance, jak ji přistihnout a nějak zasáhnout. Později jsem byla svědkem ještě jedné akce, kdy už sousedka na dělníky zvonila a přímo s nimi komunikovala, že je to opravdu už otravné a zdlouhavé. Že bydlí přímo pod nimi a nedá se to vydržet. Byla jsem ráda, že to tentokrát nebyla žádná záškodnická akce a že na to šla přímo.

A tak se mi tohle honí hlavou a znovu si vzpomínám na mé myšlenky a soudy, které jsem v té době učinila. A začala jsem se cítit opravdu špatně. Víte proč? Protože naše sousedka už tu není. Neodstěhovala se, nikam neodjela....zemřela. Bylo jí 52 let a po krátké, ale vážné nemoci zemřela!!! A tak už vím, proč byla doma, když se konala rekonstrukce. A mně se udělalo zle z toho, že jsem soudila její rozhořčení z rámusu, protože přece když počká, budou to mít rychle hotové a bude klid. Jenže ona ten čas neměla. Její jedny z posledních týdnů byly plné hluku, nepříjemností a i když o tom nevěděla, tak i plné rychlých soudů jedné její sousedky. Mně.

Proč máme ve zvyku soudit vše co kolem sebe vidíme? Každého a vše co zahlédneme? Docela deprimující, viďte. Ale protože se o tom zmiňuje i Bible, myslím, že je to něco, co se děje celá staletí. Že se to týkalo už mnohých před námi. My tu máme ale Bibli, která nám to vše ukazuje. A navíc nám radí, jak s tím naložit. Že je to něco, co Bůh opravdu nemá rád. Co Ježíš při svém kázání na hoře zmiňuje a výrazně na to poukazuje. A to je vážné, nemyslíte?

Nesuďte, abyste nebyli souzeni. 
Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, 
a jakou mírou měříte, takovou vám bude doměřeno. 
Matouš 7:1-2


Držme si palce, ať nás tenhle nešvar opustí a my zase budeme umět na každého pohlédnout vlídně a bez zbytečného odsouzení.

Krásný den s Bohem,
Monika

pátek 7. listopadu 2014

O modlitbě - pro děti

Na minulou neděli jsem pro Terezku připravovala dětskou hodinku a zvolila jsem téma "modlitba". Jak jinak, už mám pocit, že je to mé oblíbené téma, kterého stále nemám dost :-D
A jelikož budu suplovat ještě tuto neděli a toto téma chci dále rozvádět, pomalu jsem strhla internet při vyhledávání inspirace a kreativních nápadů pro děti.

Když už mám vyhledáno, řekla jsem si, že určitě stojí za to se o některé nápady podělit i zde:


1)
Obkreslila jsem Terezce dlaň - už to byla velká zábava :-)
a pak jsme probíraly, za co by se mělo modlit ... pomohla jsem jí jednotlivé body zkráceně pojmenovat a zapsaly jsme to k jednotlivým prstíkům. Jednotlivé body si pak můžete dopodrobna vysvětlit, protože do jednoslovného hesla se prostě vše nevejde. Pak jsme obě kreslily názorné obrázky k jednotlivým bodům (jelikož Terezčiny obrázky jsou ještě hodně abstraktní, vybraly jsme nakonec moje) a nalepily je na obrázek.



jako další varianta, jak postupovat s obkreslenou dlaní, může být i toto:



2)
Dětský prayerbook
album na fotky s obrázky, za co nebo koho se modlit


- při dětské hodince se můžou zdobit stránky, vybírat témata k modlitbě a hledat k nim vhodné obrázky z časopisů, kalendářů a podobně

3)
Notýsek na modlitby


-to už je nápad pro větší děti, které umí psát a malovat.
Mohou si založit vlastní notýsek, kam si zapíší modlitby, verše z Bible a celé si to mohou krásně ozdobit malůvkami.

4)
zarámované verše s obrázky...


- opět na dětské hodince se mohou dozdobovat předtištěné stránky s verši, které se nakonec zarámují a doma vystaví. Pro děti je to zábava, naučí se nějaký verš a navíc si ho pak doma vystaví, aby na něj nezapomněly


O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete.
FILIPSKÝM 4:6

Hlavní je si to s dětmi užít, tak hodně zdaru.
Přeji krásný den s Bohem,
Monika

pátek 31. října 2014

Být miliardářem neomrzí .... ?

V televizi teď běží reklama, kde jakýsi "miliardář Henri" zve ostatní do klubu stejně majetných lidí. Zrovna včera jsem viděla část, kde se Henri zamýšlí nad tím, zda ho být takto bohatý už neomrzelo. Pak se ale usměje svému "vtipu" a pronese, že ho to neomrzí.... vážně neomrzí.....


A mně hned napadlo, že to tak asi zase úplně pravda nebude. Nechtěla bych, aby se to bralo tak, že jsem "chudá" a tak bohatým nepřeji jejich "štěstí" a byla bych ráda, kdyby všichni o své peníze přišli. Ale opravdu už mně párkrát napadlo, že být takto bohatá a mít vše, nač jen pomyslím, není něco, co bych asi opravdu chtěla zažít. Ono to totiž nese svá úskalí....

Myslím, že takový člověk asi začne jinak pohlížet na své okolí. Jsou ti lidé kolem mně opravdoví přátelé nebo se chtějí jen "přiživit"? Má mně můj partner rád pro mně samotnou nebo pro peníze? Tamten člověk se divně dívá, nechce mi něco sebrat? Není to závistivec, který mi ublíží jen proto, že jsem na tom mnohem líp než on? Nevím jak by to bylo u vás, ale myslím si, že takové myšlenky prostě musí přijít.

Ono to bude úžasné si moci pořídit co chcete, odjet na dovolenou kam chcete, zahrnout své blízké vším, co jim udělá radost. Jenže co pak? Když dosáhnete takového bohatství a víte, že už nemusíte nikdy nic dělat, jak se váš život změní? Nejprve je to určitě zábava, potom asi nuda a nakonec může dojít i na deprese, drogy, sebevraždu ... Nejsem odborník a nemám žádný patent na pravdu. Ale když vidím zmařené lidské životy lidí, kteří mají vše a nakonec přijdou o to nejcennější, o svůj život ... tak přemýšlím, co je k tomu dohnalo.

A tak jsem vzala do ruky Bibli a našla následující verše. Zkuste se nad nimi zamyslet a popřemýšlet o bohatství, které nám nabízí tento svět a které nám nabízí Bůh...

Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost! 
K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?  
Kazatel 1:2-3

Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí. Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic. 
Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází - vůbec nic si s sebou neodnese 
přes všechno svoje pachtění.
Kazatel 5:12-14

Veškeré pachtění má nasytit lidská ústa,
 duše však přesto zůstává hladová.
Kazatel 6:7

Bohatství přece netrvá věčně, 
netrvá ani koruna králů. 
Přísloví 27:24

Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. 
Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. Vždyť tam, kde máš poklad, budeš mít i srdce.
Matouš 6:19-21

Opravdu velikým ziskem je ovšem zbožnost, která umí být spokojená s tím, co má. 
Nic jsme na svět nepřinesli a nic si také neodneseme. 
Máme-li tedy jídlo a oděv, můžeme být spokojeni. 
Ti, kdo touží zbohatnout, upadají do pasti pokušení a do mnoha pošetilých a škodlivých tužeb stahujících lidi do zkázy a záhuby. Láska k penězům je totiž kořenem všeho zla; v honbě za nimi někteří zbloudili z cesty víry a sami si způsobili nesčetná muka.
1.Timoteus 6:6-10

Toužím, aby byli povzbuzeni v srdci a spojeni láskou, 
aby dospěli k veškerému bohatství plné jistoty porozumění 
a k poznání Božího tajemství - Krista, 
v němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.
Koloským 2:2-3

A teď je to na vás, máte nějaké verše pro Henriho? 
Chtěli byste se přidat do jeho klubu?
Těším se na vaše komentáře a přeji krásný den s Bohem.
Monika